Tady je Majkyho:-)

Jak jsem se dostal k tomuhle úúúúúžasnýmu sportu? Jednoduše, byl jsem loni v září naložen do auta a vysazen na cizím cvičáku, kde bylo spoustu cizích pejsků a taky zajímavý překážky, který jsem si musel hnedle jít vyzkoušet. Chtěl jsem si je i podepsat, aby mi je nikdo nevzal, ale panička mě už zná, tak ještě než jsem zvednul nohu, křičela to svoje "fuuuuuuuj". Kdo tenhle povel vymyslel musel pejsky opravdu z duše nenávidět. Máme totiž na "fuj" úplně jiný názory. Ach jo, tak zase nic. No, a pak se už cvičilo. Většinu překážek jsem už znal z poslušnosti, ale jednu teda ne a vůbec se mi do ní nechtělo. Byla to taková jakoby roura a byla v ní tma a já se děsně bál. Panička, z mě nepochopitelných důvodů, se procpala druhou stranou a volala na mě "skrrrrrz". Nechtěl jsem jít skrrrrrz, ale okolo, tak jsem si to taky prosadil. Jenže mě tam rvali tak dlouho, dokud jsem prostě neprošel a od té chvíle je tunel (jak tomu říkají) moje nejzamilovanější překážka. Největší sranda je, když ho stavěj na parkur a já jim ho probíhám, když ještě není ukotvenej. To je zlobeníčko. Chichi.:-))) Ale aby jí (paničce) to "násilí" neprošlo moc lehce, 2x jsem jí hupsnul přímo pod nohy, když běžela, takže se natáhla a měsíc měla kolena úplně modrý a dost nateklý. Jojo, první hodina agi skončila opravdu velice úspěšně.:-)))))))

No, od začátku mé sportovní-agi kariéry už uběhly 4 měsíce a teda můžu zodpovědně říct, že nic lepšího neznám. Nějaké fotečky budou v sekci agility, ale zatím panička nestíhá běhat a zároveň fotit, tak budu asi muset dotáhnout páníčka nebo to zařídit nějak jinak, ale nebojte, určitě je brzo dodám.