Jdi na obsah Jdi na menu
 


Agility 15.04.07 Komořany

15. 4. 2007

Dnes jsme byli opět hopsat v Komo. Měl jsem jít teda na výlet na Karlštejn, ale panička nakonec rozhodla, že si půjdem radši skočit. V tu chvíli jsem myslel, že to bylo dobrý rozhodnutí, bylo dost vedro, ale na konci tréninku jsem si tím už tak jist nebyl. Třeba bych z výletu nebyl tak bolavej.:-( Ale všechno pěkně po pořádku.

Měli jsme sraz s Artem a Luckou u Vltavy o trošku dřív před tréninkem, abychom si mohli s Artem zaplavat. Panička mi vzala na házení mojí novou Aqua Toy hračku. Moc príma boxovací pytel. Ale vydržel jen pár házení. Panička na mě asi tak 20 sekund nekoukala a když se koukla, už jsem jen tahal vycpávku z hračky.:-) Nevim, co se diví, klacíčky taky vždycky rozšmelcuju, tak co?! Maj to dělat odolný.

Panička posbírala vatu (nebo co to bylo), vyhodila ji a šli jsme už pomalu na cvičák. Přišli jsme o chvilku dřív, ale to nevadilo, panička se aspoň v klidu přezula do kopaček a já si žvejkal balónek.

Dneska jsme tam byli všechny vejškový skupiny pejsků, ale střídali jsme se docela rychle, takže to byla příjemně strávená hodinka skákáním, běháním, žvejkáním balónku a bohužel i padáním.:-( Hnedle první sekvenci jsme trošku narazili, protože Eva nám do ní postavila kruh a ten já moc nemusim. Furt jsem ho obíhal a prostě žádný " hop skrz" jsem teda dělat nechtěl.:-))) Pak už jsem to teda vzdal a skákal skrz, ale jen, aby měla panička radost. Docela nám to šlo. Fakt sem se dneska moc snažil. Na jedný skočce bohužel moc. Nevyšel mi krok, rozmyslel jsem si skok a o tyčku přerazil. Doletěl jsem až ke kruhu, po hlavě, zádech a tak. (díky Lucce to máme natočeno, takže se můžete na můj "let" podívat ve videích) No, nic moc. Zopáknout si to teda moc nechci. Bolej mě nožičky a zádíčka.:-( Ale nedal jsem na sobě nic znát a vesele běhal a skákal dál. Až na konci, kdy se měla běžet rovinka, jsem prostě odmítal skákat a překážky obíhal, což normálně nedělám, jen tunel jsem prolezl, bez toho to nejde.:-))) Panička se divila, co se děje, ale když doma koukala na video a viděla, jak stahuju nohy pod zadek a běžím pomalu, bylo jí jasný, že mě to fakt dost bolelo. Když jsem nastupoval do auta, brečel jsem, ale to se občas stává, tak mi pomohla a nebrala to nijak tragicky, když jsem ovšem brečel i při vystupování a skoro nemoh chodit, byla z toho dost špatná. Doma jsem dostal papkání a půlku prášku na bolest a šel si lehnout. Vůbec se mi nechtělo nic dělat, tak jsem taky nic nedělal. Jen jsem ležel a spal. Večer jsem dostal véču a druhou půlku prášku a šel zase spát. Doufám, že to do zítra bude dobrý a budu zase moct normálně chodit. Pokud ne, jedem na veterinu. A hlavně doufám, že je to fakt po tom pádu, protože panička říkala, pokud by to takhle mělo být jen po tréninku, s AGI končíme. Nechce mě zmrzačit. Což by nás teda oba strašně mrzelo, ale zdraví je přednější. Tak mi držte moc moc palečky, aby to dopadlo dobře.

 

Náhledy fotografií ze složky


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář