Agility 15.04.07 Komořany
Dnes jsme byli opět hopsat v Komo. Měl jsem jít teda na výlet na Karlštejn, ale panička nakonec rozhodla, že si půjdem radši skočit. V tu chvíli jsem myslel, že to bylo dobrý rozhodnutí, bylo dost vedro, ale na konci tréninku jsem si tím už tak jist nebyl. Třeba bych z výletu nebyl tak bolavej.:-( Ale všechno pěkně po pořádku.
Měli jsme sraz s Artem a Luckou u Vltavy o trošku dřív před tréninkem, abychom si mohli s Artem zaplavat. Panička mi vzala na házení mojí novou Aqua Toy hračku. Moc príma boxovací pytel. Ale vydržel jen pár házení. Panička na mě asi tak 20 sekund nekoukala a když se koukla, už jsem jen tahal vycpávku z hračky.:-) Nevim, co se diví, klacíčky taky vždycky rozšmelcuju, tak co?! Maj to dělat odolný.
Panička posbírala vatu (nebo co to bylo), vyhodila ji a šli jsme už pomalu na cvičák. Přišli jsme o chvilku dřív, ale to nevadilo, panička se aspoň v klidu přezula do kopaček a já si žvejkal balónek.
Dneska jsme tam byli všechny vejškový skupiny pejsků, ale střídali jsme se docela rychle, takže to byla příjemně strávená hodinka skákáním, běháním, žvejkáním balónku a bohužel i padáním.:-( Hnedle první sekvenci jsme trošku narazili, protože Eva nám do ní postavila kruh a ten já moc nemusim. Furt jsem ho obíhal a prostě žádný " hop skrz" jsem teda dělat nechtěl.:-))) Pak už jsem to teda vzdal a skákal skrz, ale jen, aby měla panička radost. Docela nám to šlo. Fakt sem se dneska moc snažil. Na jedný skočce bohužel moc. Nevyšel mi krok, rozmyslel jsem si skok a o tyčku přerazil. Doletěl jsem až ke kruhu, po hlavě, zádech a tak. (díky Lucce to máme natočeno, takže se můžete na můj "let" podívat ve videích) No, nic moc. Zopáknout si to teda moc nechci. Bolej mě nožičky a zádíčka.:-( Ale nedal jsem na sobě nic znát a vesele běhal a skákal dál. Až na konci, kdy se měla běžet rovinka, jsem prostě odmítal skákat a překážky obíhal, což normálně nedělám, jen tunel jsem prolezl, bez toho to nejde.:-))) Panička se divila, co se děje, ale když doma koukala na video a viděla, jak stahuju nohy pod zadek a běžím pomalu, bylo jí jasný, že mě to fakt dost bolelo. Když jsem nastupoval do auta, brečel jsem, ale to se občas stává, tak mi pomohla a nebrala to nijak tragicky, když jsem ovšem brečel i při vystupování a skoro nemoh chodit, byla z toho dost špatná. Doma jsem dostal papkání a půlku prášku na bolest a šel si lehnout. Vůbec se mi nechtělo nic dělat, tak jsem taky nic nedělal. Jen jsem ležel a spal. Večer jsem dostal véču a druhou půlku prášku a šel zase spát. Doufám, že to do zítra bude dobrý a budu zase moct normálně chodit. Pokud ne, jedem na veterinu. A hlavně doufám, že je to fakt po tom pádu, protože panička říkala, pokud by to takhle mělo být jen po tréninku, s AGI končíme. Nechce mě zmrzačit. Což by nás teda oba strašně mrzelo, ale zdraví je přednější. Tak mi držte moc moc palečky, aby to dopadlo dobře.