Tady je Majkyho:-)

Dlouho očekávaný okamžik konečně nastal. Páníčkové to půlroku plánovali a teď dotáhli do zdárného konce. Dne 7.6.08 si na zámku v Nelahozevsi řekli své ANO. A páč jsme psí rodinka, nemohli jsme samo chybět.

Ráno se vstávalo děsně brzo, už v pět, blééé, a v šest se jelo k paničky rodičům, kde už byly přípravy v plném proudu. Panička odešla ke kadeřnici, páníček ke svým rodičům a my byli necháni na pospas jejím rodičům. Za chvíli se tam začlo scházet větší množství lidí, což teda jsem nes špatně a musel furt hlídat. Panička nakonec taky dorazila, šla si nainstalovat kytky na auto a pak se už zavřela v pokoji, aby se převlíkla, nalíčila a prostě se z ní stala nejkrásnější nevěsta na světě.:-)

Sice jí prý žádný chlap nesměl vidět, ale já jsem vyjímka, takže jsem se vetřel za nima a všechno kontroloval. Musím teda říct, že jí to, po dokončení všech procedur, moooc slušelo, ale mně teda bylo hned jasný, že z tohohle žádný výlet nebude. Po dokončení všech příprav jsme se konečně přesunuli dolů k autům, kde už všichni čekali. Naskládali jsme se do aut a mohlo se vyrazit směr Nelahozeves, kde celá ta sláva měla proběhnout.

Po necelé třičtvrtě hodince jízdy jsme dorazili na parkoviště, kde auta se psy měla přednost při parkování ve stínu, takže jsme netrpěli horkem. Proběhlo nějaký foceníčko a pak se už museli přesunout do zámku, i když ještě nebylo půl jedenáctý, kdy jim to mělo začínat. Pejskové do zámku neměli přístup, takže průběh mi byl jen vyprávěn. Panička měla luxusní záchvat smíchu, její mamka jí pořád napomínala, aby se uklidnila, že je to vážná věc, i když teda nevim v čem je to vážná věc, když jsou dva šťastní a berou se. Panička si tím teda nenechala zkazit náladu a obřad probíhal i nadále ve veselém duchu. Pan starosta byl moc fajn a vypadal, že se bude smát taky. Sice si už panička vůbec nepamatuje, co jim vlastně říkal, ale ANO řekla kdy měla, takže vše proběhlo v pořádku a platilo to.:-) Potom byly takový ty věci jako přípitek, gratulace a focení uvnitř síně a zámku a pomalu se přesouvali na nádvoří a před zámek do zahrady. A právě v tuto chvíli jsme přišli na řadu my. Panička už pro nás chtěla někoho poslat, když nám Monika otevřela kufr a vypustila nás ven. Nabral jsem směr zámek, kam jsem je viděl odcházet a držel se stopy. Sice na mě lidi křičeli, ale já jsem prostě musel paničku najít. Bojárek běžel se mnou, ale asi ho to unvavilo a za chvíli se vrátil. Naštěstí páníček vyběhl na můstek k zámku, kde jsem ho uviděl a mazal k němu. Přihlížející to pobavilo, ale panička byla docela nasraná. Páč muselo být jasné, co udělám, když mě někdo pustí bez vodítka z auta. A myslím, že nejen já, ale že by tohle udělal každý pes, který by byl přes půl hoďky sám v autě a páníci mu někam zmizeli. Ale nakonec to dobře dopadlo a my se teda mohli připojit k focení. Po nafocení spousty fotek jsme se vrátili k autům, panička mě nakšírovala, nainstruovala všechny, ať mě za žádných okolností nepouští (ví co říká) a odevzdala mě do rukou Fufíků, Berouňáků a Anety. Na hostinu jsme totiž nejeli, aby se všichni mohli v klidu najíst a jeli jsme tedy na prochajdu se aspoň trošku unavit.

Páníci teda odjeli do hotelu Pawlovnia na dlabanec a my skončili ve Stromovce. Připojili jsme se k páníkům po čtvrté hodině, kdy tak nějak končila ta ofiko obědová část a svatebčani se přesunuli na zahrádku, někteří tančili na přitomnou hudbu a zábava se začla pořádně rozjíždět. Byl jsem rád, že konečně vidím zase paničku a že můžu být zas na volno, páč vodítko mě už docela nebavilo. Panička nám dohodla i spaní s nima v hotelu, takže jsme nemuseli nikam jezdit a celý zbytek dne i noci jsme strávili spolu. Na hostině se nám moc líbilo, páč nás všichni krmili vším možným. Od chlebíčků, přes bramboráčky až po svatební dort. Ovšem panička nás upozornila, ať si to užíváme, ale že je nám, doufá, jasný, že budeme tak tři dny na dietě. Tsss, nevim, proč bych já měl být na dietě. Tu ať si drží Bojar.:-)

Odpoledne probíhalo v poklidném duchu, všichni se bavili dle svého a panička byla šťastná. V jednu chvíli jsme ovšem tu poklidnou atmosféru trošku rozvířili, když se na zahrádku vyhrnul halasný had vedený paničky mamkou. Všech osm psů se leklo a vyletělo hadovi vstříc s hlasitým štěkotem. A vyhráli jsme, had velice rychle vycouval zpátky a mohl tedy zase zavládnout klid.:-)

Taky jsme byli vzati na prochajdu do miniparčíčku před hotelem, abychom se trošku vyběhali a vyvenčili. Když jsme se vrátili, páníček už byl dosti společensky upraven, ale jelikož se oženil a jelikož, doufáme, je to jednou za život, počítalo se s tím. Panička říkala, že kdyby mohla, tak by pila s ním, ale páč Lečoun je ještě malinkej a tequilová smršť by nebyla to pravé ořechové, zůstala na nealku.:-) Páníček byl v osm večer odveden na pokoj, kde měl být uspán (ne navěky, taky si ho chcem ještě trošku užít):-) a panička se chtěla vrátit zpátky, ale páníček ne a ne usnout, tak pro nás došla dolů a pokoj jsme opustili až ráno. Nakonec vytuhli až v jedenáct a musím teda prásknout, že se rozhodně nenudili.:-)))

Druhý den jsme domů odjížděli asi v osm ráno, páníci si rozbalili všechny dary a život se zase začal pomalinku vracet k normálu. My byli docela unavení, přeci jen jsme byli celou sobotu vzhůru a byla plná zážitků, takže jsme zalehli do pelíšků a doháněli spánkový deficit.

Kdo jste u toho nebyl, o hodně jste přišel, ale můžete aspoň kouknout na fotky, kterých je tedy opravdu dost. Fakt to stálo za to!!!:-)