Tady je Majkyho:-)

V sobotu se panička teda překonala hnedle ráno. Vstávala v 5:15. A já teda taky, to je jasný. A to je teda fakt nechutný, bléééé. Ale museli jsme být v půl 7 na Opatově, kde nás nabíraly Dáši se svejma holkama. Páníček naštěstí přijel domů a hodil nás tam autem, takže jsme nemuseli ráno na metro a taky jsme sebou mohli vzít můj super novej deštník, kterej není moc vhodný na přenos v ruce, kór, když k němu má panička batůžek, židličku a mě.:-)))

Chvíli jsme teda na holky čekali, ale ve 3/4 dorazily, takže jsme přestoupili z auta do auta:-) a já byl prominentně vzadu s paničkou. No, ono to bylo spíš kvůli tomu, aby mě holky v kufru nesežraly.:-))) Hověl jsem si tedy na paničce, která se stále pokoušela mi vysvětlit, že můj loket na jejím stehně či boku není zrovna bezbolestná záležitost, ale mě to nebolelo, tak nevim, co furt měla.:-)))

Prezentace byla do 08:00 a tedy musím říct, že když jsme do Loun dorazili v 7:50 a absolutně netušili kam máme jet dál, paničky už byly trošku nervózní. Ale protože to jsou ženský, hnedle na benzince se zeptaly kam máme jet dál, byly nanavigovány a to tak dobře, že jsme to na první pokus našli a v 7:55 jsme mohli být zapsáni, že jsme dorazili. My teda zatím zůstali v autě a paničky nás šli nahlásit, vybrat místo k sezení apod. Za chvíli se ale pro nás vrátily a vzaly nás na pole se vylítat a hlavně vyvenčit, protože měly v plánu nás nechat většinu dne v autě. Dáša parkovala mezi stromy, takže jsme tam celý den měli stín a otevřená okýnka, takže se to tam dalo přežít. Na poli jsme se s Cessy super vylítali, Toni si tam čuchala svoje věci, ale jen co jsme si začali hrát, byla ve střehu a její i moje panička taky, protože nechtěly, aby mě zas nakousla. Asi jí vadilo, že si Cessy nevšímá jí, ale mě.:-) Taky jsem tam potkal kámošku z flyballu Noe, která si byla plnit svoje první licenční běhy.

Po vylítání jsme byli dáni zase do auta, paničky si rozložily židličky a šly zjišťovat, kdy běží. Toni měla běh 27 (myslím) a Cessy 43, ovšem já jsem v rámci plnění licenčních běhů běžel hnedlanc první, takže panička pro mě mastila do auta, abychom byli připraveni, až se začne. Když přišla k autu, seděl jsem na sedadle řidiče, upravil si zpětný zrcátko tak, abych v něm dobře viděl a oslintal a oňuchal přední sklo, no, myslím, že na vyčištění celýho auta (zadní sedačky byly totiž dost zachlupacený) si bude muset dát takovou "menší" brigošku.:-)

Jen jsem uviděl střapec, byl jsem jak smyslů zbavený. Žádný sedni a zůstaň neplatilo. Chtěl jsem jen střapec. Ještě než se začalo běhat, panička se docela pobavila. Byla tam jedna slečna, která měla mého čistokrevného příbuzného - pointra. Dívala se na mě trošku nevěřícně, že jsem kříženec pointra. Říkala, že jsem strašně mohutnej a jestli panička stopro ví, že tam ten pointr je. No, neví, ale když se podíváte na mojí hlavu, je to asi dost jasný. Slečna říkala, že jí spíš připomínám labradora (fuj, to myslí ty velký žlutý psy, který nemám rád?!?, to jako fakt nee) a pak tam byla ještě jedna, která vypustila něco, po čem panička málem upadla do mdlob. Prej, že když jsem tak mohutnej, že by vě mě moh být rotvajler. Chichi, když se na mě podíváte, celý RTWéčko. Hlavně ta hlava.:-)))

Konečně se začaly běhat i licence, pro které byla postavena speciální dráha mimo tu závodní, což bylo super a já nastoupil na start. Panička měla co dělat, aby mě udržela a protože jsem měl jen rozlišovací obojek, nebylo to opravdu lehké. Pak se střapec dal do pohybu, paní rozhodčí křikla "go", panička mě pustila a já vyrazil. Běžel jsem s jediným cílem - zakousnout střapec. Bohužel se tak nestalo, protože pán, co obsluhoval naviják, namotal šňůru až k motoru a já teda neměl prostor pro kousnutí a hlavě by to taky bylo nebezpečný. Ale splnil jsem, protože paní rozhodčí bylo jasný, že jsem si nekous právě kvůli tomuhle. Takže panička byla plně spokojená. Po doběhu jsem byl odvlečen do auta a panička si mohla zas trošku vydechnout. Uznávám, že je to se mnou trošku náročný, ale když já tohle prostě zbožnuju.:-)

Začalo se dělat docela vedro, tak panička vyndala můj novej deštník s bočnicema a jala se ho stavět. No, moc jí to teda nešlo, ale nakonec ho paničky postavily a mohly si zalézt do stínu.

Pak běžela Tonička, za čas i Cessy a obě běžely moc krásně. Potom byla pauzička na oběd, ale ještě před obědem s náma šly paničky na prochajdu, přece nás nenechaj zavřený celej den v autě, to je jasný. V obědový pauze se na nás přijela podívat Dášina kolegyně z práce i se svojí kamarádkou a její dcerkou a kamarádkou. Holčičkám bylo 7 a 10 let a byly naprosto super. Já byl totiž za chvíli přiveden, abychom stihli náš druhej běh a byl tam klid, takže mě panička vzala z auta. Noe a Anička si mě pořád hladily a říkaly, že se jim líbim ze všech těch pejsků tam nejvíc. Tak to je snad jasný, že jo?!?:-)

Co umim jsem předved za chvíli, když se natahoval střepec pro druhý běh a páni rozhodčí ho táhli směrem k nám. Panička seděla obkročmo na lavičce (takovej ten dřevenej setík stolu a lavičky z každý strany bez opěřátek), a vodítko měla přehozený přes ruku na rameno. Vyrazil jsem za střapcem, panička dojela (lavička byla nalakovaná) až na konec, kde se zasekla o bočnici a držela se nohou pod lavičkou. Dáša od Toni se mě snažila dotáhnout zpátky, ale nějak se jí to nepovedlo (že bych v tu chvíli vážil víc než svých 35kg?!?:-)), takže tam panička chvíli takhle visela a nemohla vůbec nic dělat. Ono se dost blbě manipuluje se psem, kterej ohluchne, štěká a chce někam mermomocí jít, když se u toho smějete.:-) Nakonec se jí podařilo přitáhnout ke stolu, postavila se a přitáhla si mě k sobě. Řekla, že na tohle nemá a šli jsme si sednout pod deštník. To zas bude super modřinka, juchů.:-)))) Možná by si je mohla začít fotit a zakládat do alba s popiskem, od čeho je má. No, ode mě, to jo, ale jako z jaké situace.:-))))

Pak začaly druhé závodní běhy, ale licenční ještě ne. Panička už byla trošku vytočená, protože to čekání bylo fakt dlouhý, ale paní rozhodčí tam ještě prostě nebyla. Nakonec ale taky přišla a začalo se běhat. Byl jsem nažhavenej snad ještě víc než na začátku. A druhej běh byl naprosto super, střapec se zastavil dost od navijáku, já ho v plný rychlosti chytil, udělal asi 3 přemety a byl plně spokojenej. Panička mě uklidnila, protože jsem byl zamotanej ve šňůře, ale teďka jsem si už nechal v klidu vymotat nohy. Držel jsem střapec, takže co si přát víc. Noe s Aničkou mě celou dobu povzbuzovaly, byly fakt skvělý.

Byl jsem moc chválenej, ale taky jsem byl udejchanej, tak jsme šli chodit, abych se vydejchal, Dáši šly pro Cessy a Toni do auta a šlo se k řece, která byla hnedle za cvičákem. Panička mi vzala můj kroužek na přetahování, chtěla zkusit, jestli plave. Hodila mi ho a plaval, takže dobrý, já ho přines ke břehu, tam ho vypliv a zajímal se o něco jinýho a kroužek mi uplaval. O kus dál se ale zachytil v naplavených větvích. Takovou záchranou akci kvůli hračce za stovku jste asi ještě neviděli. Cessy byla vysílána, aby hledala aport, ale bohužel se nedaří, panička mi k němu hází klacíčky a kamínky, ale prostě co mi tam nehodí, to nevynesu, takže tahám klacky a všechno možný, jen kroužek je stále na svém místě. Panička mi spílá, že jsem úplně blbej apod., ale já moc dobře vím, že to tak nemyslí a i kdyby jo, tak je mi to úplně šumák.:-) Panička se nakonec odhodlá přinést ho sama, ale ještě před tím, než vleze do vody, zkouší větev, kterých je plný břeh a je úspěšná. Vyndavá kroužek a jdeme za ostatními, kteří se přesunuli k lepšímu vlezu do vody. Panička mi zase hází kroužek, ale s tím, že pokud ho zase nechám uplavat, už pro něj nejde. Nenechám a společně s Cessy ho aportujem.

Když paničky usoudily, že jsme dostatečně vyblblý, jdem zas do auta. Tentokrát jsem dán do kufru, aby nebylo celý auto mokrý a Cessy do auta. Necestuje totiž po sedačkách jako já.:-) Toni je tedy původně dána se mnou do kufru, ale když se Dáša vrací k autu, sedí na předním sedadle spolujezdce. A to maj mezi kufrem a sedačkama docela pevnou síť.:-) Aspoň to oslintání předního skla nebude jen na mě.:-)

Konečně přichází na řadu Tonička a po ní, jako předposlední pejsek i Cessy. Obě běží zase samo suprově.

Když Cessy doběhne, jdou pro nás paničky do auta a zjišťují, že jsem se trošku podíval na pelíšek, kterej tam je a mírně se z něj sype výplň. Ty dnešní psí věci taky nic nevydržej, hrůza. Panička nabízí koupi nového, ale Dáša odmítá, takže bude teda asi štupovat.:-))) Jojo, jsem prostě zlatíčko, se kterým se opravdu nelze nudit.:-)

Jdeme teda na cvičák, paničky začínaj balit svoje věci a panička při balení dešníku zjišťuje, že nám ho nějaký pejsek počůral. To je fakt nechutný. Utírá to ubrouskama a je pěkně nasr...., což plně chápu. Tohle se přece nedělá.

Když maj jakžtakž sbaleno, je vyhlašování výsledků. Já dostávám jen svoji tréninkovou kartu, kterou mi musí ještě panička nechat v Jinonicích potvrdit, jako, že jsme členy organizace v rámci ČMKU, pak kartu společně se zaplacením licenčního poplatku pošle na CCC, dostanu licenci a budu moct závodit jako kříženec. Už aby to bylo. Je to super sportík! Závodící pejsci, kteří se umístili na prvních místech ve svém plemeni (vyhlašuje se totiž každé plemeno zvlášť) dostávají ceny. Po vyhlášení všech pejsků jdou paničky dobalit svoje věci a pomalu se přesouváme k autu a míříme domů. Celou cestu spinkám, jsem fakt utahanej.

Páníček na nás čeká na Jížní Spojce, my přesedáme a jedeme domů. Venčeníčko rovnou cestou od auta a pak už jen spím a spím a spím. Až do rána.

Fotečky z tohohle super dne.