Krušnohorský DT - Kyselka - 18.-20.04.08
Nastal dlouho očekávaný víkend a my se začli připravovat na náš první letošní oficiální dogtrekk MID. Konkrétně na Krušnohorský DT, kam jsme měli namířeno s Benjikovcema a Cedrikovcema.
Pátek začal moc fajn, panička měla dovču, takže stihla všechno v klidu vyřídit a připravit a nemuseli jsme se stresovat, pak odpo dorazili Benji s Luckou a my mohli vyrazit směr Kladno pro Cedrika s Terkou a pak pokračovat do Kyselky u Karlových Varů. Cesta probíhala naprosto v pohodičce, jedinej zádrhelík nastal v Andělské Hoře, kde jsme měli uhnout na Kyselku, ale jelikož tam byla uzavírka, projeli jsme jen vesnicí a silnice nás opět vyhodila na Pražskou ulici, která vede do Varů. Tak jsme tedy pokračovali dále až do Karlových Varů a tam tedy uhli na Kyselku a tentokrát už žádná uzavírka nebyla a my šťastně kolem půl sedmý dorazili do kempu Na Špici, kde jsme měli zamluvený pokoj a odkud celý trekk startoval.
Když jsme se ubytovali, byli jsme vzati na prochajdu a pak jsme šli do jídelny na véču a taky na slibovaný meeting ohledně tratě. Jen co jsem vstoupil do místnosti, davy stichly a fenky omdlívaly. Mno, takže konec snění, ale je fakt, že pár lidiček, co jsme neznali se ptalo, jestli jsem Majky, že mě znaj z netu. Paničky si objednaly baštu, dorazili Žufrikovci, začlo se povídat a všichni čekali, až nám řeknou, co a jak bude ráno. Meeting začal kolem devátý a panička na něm zjistila, že ač má 2 mapy, kus trasy tam jaksi nemá. Mno nic, snad to trefíme. Po osvětlení všech nástrah trati a jiných důležitých věcí jsme byli ještě jednou vzati ven čůrat a pak se už šlo spinkat.
Start byl sice od osmi ráno, ale Benji byl vzhůru už asi od 5 a od půl 7 se rozhod, že budem vstávat všichni a jal se nás budit. Panička chvilku odolávala, ale nakonec usoudila, že to nemá cenu a že teda vstane a začne se připravovat. Když byla hotova a bylo skoro osm, šlo se ven. Na startu už stálo několik MIDařů, takže jsme se jen vyvenčili a přidali k nim. Startovali jsme v 08:01 ještě s jednou beauceronkou, protože se šlo ve dvojicích. Cedrik startoval před námi a Benji se Žufrikem společně asi 08:05.
Začátek se šlo v docela velké skupince, ale po prvním kontrolním bodu v Dubině se začly přeci jen vytvářet rozestupy a docela dlouho jsme šli úplně sami. A to jako úplně, protože jsme Lucce i Terce utekli. Ale když jsme ve Varech zakotvili na bus zastávce, aby jsme dostali trošku sušeného masíčka, napít a odpočinuli si, došli nás a dále jsme zase pokračovali společně. Ovšem zas jen kousek, a nakonec Benjimu s Luckou utekli úplně a šli jen s Cedrikovejma. Lucka se bohužel v Hůrkách nechala ukecat místními "dobrodinci", že má jít úplně na druhou stranu, že tam viděli trekkaře a že to stopro vědi. Asi jim to přišlo děsně ftipný, ale Lucku to stálo 5km navíc. Ale jak se říká, co nás nezabije, to nás posílí, Lucka i Benji to zvládli i s tímhle zpožděním a došli ve skvělým čase.
My zatím prošli obě zbylé kontroly, u třetí si panička převlíkla ponožky, jelikož ty první měla už úplně mokrý a moc si ty suchý pochvalovala a zase se jí šlo o dost líp.
Pokračovali jsme v cestě, ale paničky se dohodly, že se někde na bus zastávce, jelikož stále vytrvale pršelo, zastavíme, abychom si trošku oddechli. První zastávku jsme potkali pod Andělskou Horou, takže jsme zasedli, dostali napít, nabaštit a pak zalehli k odpočinku. Paničky nás nechaly spinkat a protahovaly si svoje bolavé nožičky a záda.
Asi po půl hodince jsme opět vyrazili dále. Na poslední, 10-ti kilometrovou, etapu trekku. Probrouzdali jsme loukami, proklouzali po bahně, kochali se rozpadlou kapličkou a zbytky Štichova mlýna a pokračovali kolem Dubinského potoka. Někteří trekkaři se přes něj i brodili, což jsme my teda odmítli a šli stále po levé straně a vyšli z lesa přesně tam, kde jsme měli, takže fakt netušim zda jsme měli brodit nebo neměli, ale všichni jsme se trefili, tak je to jedno a panička měla mokro v botách tak jako tak, ale přeci jen asi o dost míň, než kdyby prošla potokem.:-)
Pak jsme došli na silnici po které jsme šli ráno a nastalo nejhorších 5km trasy. Asfalt nám dal fakt zabrat a ač panička byla do téhle chvíle relativně v pohodě, nohy se začly ozývat. A nejen nohy, vlastně úplně všechno. Ale ta vidina, že už jsme skoro v cíli nás hnala vpřed a cílem jsme procházeli, teda vlastně probíhali, jelikož panička je prostě magor, v 17:58, na trati jsme tedy strávili 9 hodin a 57 minut.
Vzhledem k trvalému dešti a všudypřítomnému bahnu jsme vypadali jak prasátka, takže panička nás narvala na pokoji do sprcháče a byli jsme umyti a vysušeni, abychom moc nezabahnili postele. Jakmile jsme byli umyti, zalehli jsme ke spánku. Paničky se taky vysprchovaly a zalezly k relaxaci do pelechů. Po chvíli dorazili Benji s Luckou, opět proběhla mycí procedura a holky se šly navečeřet. My teda dostali už předtím, ale to mi nebránilo nabourat se do igelitek s granulema na snídani, do odměníkový pytlíčku a do posledního sáčku se sušeným masem, co panička zapomněla uklidit z mého dosahu. A musím říct, že to bylo faaak dobrý. Jen mi pak bylo vyhrožováno, že jsem si sežral snídani a že ráno nic nedostanu. Ale jelikož máme hodný kamarády, konkrétně Lucku a nežravýho Benjiho, byly to opět plané hrozby a dostali jsme trošku jeho granulí, který už nechtěl. Takže jsem na tom zase vydělal.:-)))
Nicméně druhá noc proběhla klidněji, přeci jen jsme byli trošku unaveni, takže se tolik necouralo a i Benji vydržel spát dýl. Ráno paničky zabalily všechny věci, šli jsme čůrat, odnesli věci do auta a čekali jsme na vyhlášení. Vyhlášení bylo prímový, hodně jsem tleskal, ale byl jsem zavřen do auta, abych prej tak neřval, ale pro svoje ceny jsem si došel, o to by mě panička neošidila. Skončili jsme 12, asi z 25 účastnic, což mi přijde suprový. Ovšem vítězi nám byli dobře známí - Žufrik s Andy. Ušli to za cca 8,5 hodiny, což je fakt neskutečný a moooc jim gratulujem. Andy z toho byla taky pěkně v šoku, ale určo v příjemném šoku.:-)
A pak jsme už jeli domů, vysadili holky a mastili za páníčkem.
Byl to náročný, ale naprosto suprový víkend a příští rok určitě pojedem znova a možná už i na LONG.
