Tady je Majkyho:-)

Jelikož jsem byl taky zdatný turista, můžu přidat svůj pohled na tento víkend. Před několika měsíci bych asi řek, že se panička zbláznila a že rozhodně nikam nejdu, ale jak jsem teďka lehčí a líp se mi chodí, tak mě to začlo i bavit. Hlavně nesedím jen doma, ale podívám se i na různá místa a mám spoustu novejch psích kámošů.

Majky podrobně vylíčil celej víkend, takže já se vyjádřim už jen tak doplňkově, abych vás nenudil.:-)

Cesta proběhla v pohodičce, já si v kufru vždycky uhájim svůj prostor, takže jsem se vyhajal, pak jsem prozkoumal náš dočasný domov, tedy pokoj v hotelu, který jsem shledal dostačujícím a hned se uvelebil na posteli.:-) Kde taky jinde, že?

Proběhla večeře, seznámení s novými kámoši a taky jsme se dověděli, co nás ráno čeká. Mno, trošku jsem znejistěl, když jsem zjistil, že půjdem 42,5km, ale tak panička snad ví, co dělá, takže to určo nebude tak strašný. Spát jsme šli velice záhy, prý se brzo vstává.

Ráno jsme se opravdu vyhrabali dost brzo, taky díky Benjimu, kterej hopkal po celým pokoji a všechny budil.

Venku to teda nevypadalo nic moc, pršelo, sice nijak hustě, ale vytrvale. Nastoupili jsme na start a za chvilinku jsme už ťapali na trase. Všechno probíhalo, z počátku, v klídku. Šli jsme ve skupince, ale po chvíli se začla rozprostírat a najednou jsme šli sami. Ťapal jsem šikovně a brzdil jsem jen jednou (teda dle paničky, já si vůbec nemyslím, že jsem brzdil). Terén nebyl dvakrát příjemný, všude bahno, voda a klouzalo to jak blázen. Ale jinak to bylo fakt suprový. Přiznávám, že když paničky na 33km vyhlásily pauzu, strašně rád jsme zalehl a chvilku si schrupnul, přeci jen jsem toho měl plný tlapky. Ale dost to pomohlo a zbylých 10km jsme ušli zcela v pohodičce. No, kdyby nebyl na konci ten asfalt, bylo by to lepší, ale i ten jsme zvládli a štrádovali jsme si to do cíle. Ovšem naše šílená panička se rozhodla, že závěrečné metry poběžíme a to jsem teda stávkoval a dělal brzdu, ale nějak mi to nebylo moc platný, on když se Majky rozjede, je k nezastavení. Takže mě, de facto, do cíle vtáhli, ale jelikož už to byl konec mého utrpení, brzo jsem jim to odpustil. Na pokoji jsme byli vyspršeni, což já děsně rád, nechápu, co Majkymu na tom tak vadí, dostali jsme nabaštit a zalehli do pelíšků. Holky se šli najíst a loupežník Majky nám mezitím sblajznul snídani, děsný. Furt se do mě naváží a ještě mi všechno sežere. Není někde nějaká organizace pro ustrkovaný psy druhejma psama? Hned bych se přihlásil.

V neděli dopolko bylo vyhlášení, dostali jsme spoustu cen a pak vyrazili směr domov a páníček.

S odstupem času, kdy se taky u toho vzpomínání válim na gauči, musím řít, že se mi to fakt líbilo a byl to prímovej výletík. Jen teda doufám, že si dáme trošku voraz, než někam zase vyrazíme.