Tady je Majkyho:-)

Dlouho očekávaný víkend nastal a my, ještě s Andulkou a Adlou, vyrazili směr Brno.

Cesta byla jedním slovem tragická. Od nás jsme vyjížděli v půl 5 a do Šlapanic dorazili ve třičtvrtě na osm. Prezence byla do osmi, takže to bylo jen tak tak. Dlouho nám totiž trvalo, než jsme se dostali vůbec ven z Prahy, dálnice byla celá OK, až na 197km kolona až bůhví kam. My sjíždeli na 201km, takže "pouhé" 4km jsme si vystáli v koloně, paničky nadávaly na jednoho moc chytrýho pána kamioňáka (mimochodem s brněnskou značkou), který se postavil tak, aby kolem něj nikdo nemohl projet odstavným pruhem a tedy ani ti, kteří sjižděli na první odbočce, a to jsme byli právě my. Když jsme se teda konečně přibližili k našemu sjezdu na dohled, kamioňák uznal, že by taky třeba moh někdo odbočovat a uhnul. Ale protože kolona se moc nehýbala, nemoh zpátky do pruhu a my tam další asi dvě minuty stáli jak trotlíci. Paničky nadávaly (opravdu to nejde tlumočit, červenal jsem se až na ocásku) a když se konečně pohnul tak, že jsme mohli projet, vyslechnul si ty nadávky stereo a velice nahlas z okýnka (takže je určo slyšeli i ostatní:-)). Ale pán byl fakt trošku padlej na hlavu. Ale i přes tento "zádrhel" jsme dorazili ještě před osmou na cvičák KK Šlapanice (malinko jsme bloudili, ale jen jednou, pak se panička zeptala místních domorodců na cestu a dobrý). Paničky se zaregistrovaly, Adla zajela autem až dovnitř a začaly stavět stany. Adla z toho byla dost nešťastná, protože měla půjčený stan a vůbec nevěděla jak ho má postavit. Naštěstí vedle nás stanovala slečna se skorobulinkou Arankou (která se během víkendu mimochodem stala mojí platonickou láskou) a ta jí se stanem pomohla. Panička, protože trénovala stavění stanu v obýváku, s tím už neměla problém. Potom byl meeting ohledně trasy a celkových informací a pak už paničky pořádně dovybalily (mezitím přiběhly do cíle 2 závodnice z longu, který startoval ten den v 7:00 ráno) a po večerní hygieně se šlo spát.

První závodník vyrážel na trasu v 7:00 a startovalo se po minutě. My jsme šli v 56, Andulka s Adélou v 54, Kristýna s Arankou v 49 a Adély nadřízená, která dorazila až ráno v sobotu s bíglicí Alžbětkou, v 58. Jak, jistě, každý víte, panička není opravdu ranní ptáče, ale v sobotu nepotřebovala ani budíka a sama od sebe vstávala ve třičtvrtě na 6 a byla úplně čilá. Zabalila si batoh s povinnou výstrojí, připravila mě na trasu, doladila poslední úpravy na sedáku, kšírách atd. a pak jsme už jen čekali, až na nás přijde řada. Dělala si srandu, že ze startu poběžíme, tak jsem jí vzal vážně a vyrazil za Andulkou, která už odešla. Nezbylo jí nic jinýho, než fakt běžet.:-))) Ale jen kousek, přeci jen ten bágl byl dost těžkej. I přes to, ale panička nasadila velice rychlé tempo a vydrželo nám de facto až do 28 kiláku. Celou trasu, která začínala na značkách Šlapanického vlka a až po 5km jsme přešli na turistické značení, jsme šli s Andulkou a Adlou a občas jsme i někoho předešli nebo naopak někdo předešel nás. Paničky nám hodně často dělaly přestávky, protože bylo fakt vedro k padnutí. Koupali jsme se v potocích, rybnících, dostávali jsme často pít, paničky nás polejvaly, takže se to dalo přežit. Na trase jsme měli dva kontrolní body, první na zřícenině Obřany a druhý v Horním Mlýně RS. K tomu prvnímu bodu byl odpornej kopec, ale šli jsme ho směrem dolů, i když to je snad i horší, než ho jít nahoru. Šel jsem u nohy, protože táhnout, tak si panička stopro namlátila hubičku. Byl fakt strašně dlouhej a strmej a občas to paničce podjelo na nějakým kameni, či klacíčku, takže jsem na ní taky musel dávat pozor, aby se jí něco nestalo. Ale sešli jsme ho, nalepili první kontrolní nálepku a šli dále.

První a vlastně jedinou velkou přestávku jsme měli pod kopcem z Bílovic nad Svitavou, kde jsme zasedli v hospě a paničky si daly pití a Adla i rizoto. Byli jsme tam asi hodinku, takže jsem si skvěle odpočinul, což bylo super, protože to, co nás čekalo, bylo strašný. Ani ne tak příkrej (i když občas byl taky dost příkrej), jako odporně dlouhej kopec. Nahoře jsme zase museli dělat pauzu, protože jsme všichni byli úplně mrtví. Ale jak panička pronesla, berme to pozitivně, od teďka se už vracíme. No, trošku to pomohlo na náladě, ale sluníčko pálilo furt stejně.

Potom se už bohužel šlo většinou po asfaltu, ale kam KČT namaluje ty svoje značky, tam se musí chodit, takže jsme se s tím museli smířit. Další nevýhoda druhé části trasy bylo to, že vedla po cyklistických stezkách. Všude samej kolista. Většina neumí říct ani zdovolenim a když jim uhnem, tak ani nepoděkujou. Jeden mladík dokonce na paničky houknul "bacha", no, na mínění o cyklistech u paniček toho moc nevylepšil. Když kolem nás projela jeho slečna, paničky sborově, takovými přijemnými hlásky, řekly "prosim". Ale dost pochybuju, že si to vezmou kolisti k srdci.

Poslední etapa se šla zase jen po značkách Šlapanického vlka a byla to asi ta nejhorší část. Šlo se přes dvě vesnice, nikde žádnej potok a hlavně už jsme neměli moc sil. Když jsme vylezli poslední kopeček a kolem cihelny mířili ke cvičáku KK Šlapanic, kde jsme měli start i cíl, sebrali jsme (sice nevím odkud, ale někde ještě byly) poslední síly a do cíle jsme doběhli. Když jsme přibíhali, všichni, kdo byli na cvičáku, nám tleskali, bylo to prostě super. Výborná atmosféra a hlavně výborný lidičky. V klubovně nám byla zkontrolována povinná výstroj, já toho využil a lehnul jsem si na dlaždičkách, abych se trošku ochladil, protože mi bylo děsný vedro. Panička vyházela všechny věci z báglu, aby jí mohli zkontrolovat spacák na dně, pak je tam zas nějak natlačila a šli jsme umřít do stanu. Okamžitě jsme lehli a oba se tak půl hoďky nehýbali, pak panička začala vybalovat batoh, rozložila si karimatku a spacák (kterej jsem hned zabral a usnul spánkem spavedlivých:-)) a šla si dát sprchu. Musela si vysedět malou frontičku, ale mně to vůbec nevadilo, protože jsem měl stan celej pro sebe a moh se krásně roztahovat. Když přišla ospršená (hned vypadala líp), douklidila věci a pak šly panička na véču v podobě opečeného prasátka s chlebíkem. Prý to bylo moc dobrý. No, a já zas nic nedostal. Teda jo, svoje granulky, ale prasátko je prostě prasátko.:-))) Ale nestěžoval jsem si, hajal jsem ve stanu a odpočíval po velmi náročném dni. Paničky přišly relativně rychle, začalo se trošku zatahovat a bylo jasný, že přijde déšť. Panička se jen modlila, aby stan vydržel a neodletěl i s náma. Ale bála se zcela zbytečně, stan postavila bytelně a hlavně, zas takovej vítr nebyl.:-))) Za chvíli, co paničky zalezly do stanů, že jako siestka, začalo pršet, bleskat a hromit. Chtěly s náma jít ještě v devět na prochajdu, ale musely to odložit až na půl 11, kdy už přestalo pršet. Ale vzhledem k tomu, že celou bouřku prochrněly (aspoň teda ta moje, jo), si myslím, že by s náma v 9 stejně nikam nešly, i kdyby bylo krásně. Když jsme se vrátili, zalezl jsem si s paničkou do spacáku a chrupkali jsme až do rána.

A překvapivě jsme zase vstávali relativně brzo. Už v půl 8 a to je na paničku fakt brzo a byla i celkem čilá. Ale courala se s přípravou procházky, takže jsem se vyvenčil na trávníku za stanem, ale měli tam, jako na každým správným cvičáku, lopatu na hovínka, takže to jen nabrala a vyhodila a tím teda jako ranní procházka skončila. Naštěstí měla naplánovanou návštěvu Fufíkovy smečky, takže o procházku jsem nepřišel. Zabalila nám veškerý věci, potom i stan a narvala to do auta, aby jsme hned po vyhlášení mohli vyrazit směr Praha. Fufík a spol dorazili v půl 10 a my jsme teda šli na tu slibovanou prochajdu. Andulka s Arankou šly samo s náma (přece je tam nenechám, že jo) a byli jsme teda fakt povedená smečka. Truhlík si nejdřív dovoloval na Aranku, která ho teda vždycky skoro kousla, ale to mi nebránilo v tom ho trošku srovnat. Ale pak jsme si začali hrát spolu a je to teda super kamarád. Panička říkala, že takovýhle bychom potřebovali doma, nemusí se totiž bát, že mu něco při hře nechtěně udělám. U nás jsou samí podměráci nebo žlutí pejsci a tak, takže si tu nemám skoro s kým hrát. Ale tam jsem se fakt vyblbnul, úplně suprově. Nejdřív s Arankou a pak i s Truhlíkem. Blbli jsme asi hodinku a půl a pak se už paničky vracely na vyhlášení, ale bylo to fakt super a doufám, že celá smečka za náma brzy přijede do Prahy na návštěvu. S Fufíkem jsem taky chvíli blbnul, ale ten měl zcela jasné úmysly, které teda zrovna nebyly úplně nejčistší, tak jsem se šel, když mě to už přestalo bavit, schovat k paničce. Sednul jsem si na ní a byl klid.:-))) Chroptila tam něco o tom, že jsem prý lehké 33 kilové peříčko.:-) Nechápu.:-)))

Na vyhlášení jsme přišli přesně v 11, paničky si k tomu objednaly smažáčky a limču a čekali jsme, kolíkátí, že jsme to vlastně skončili. A teda musím nás pochválit. Z 22 startujících jsme s paničkou ukořistili 12. místo!!!! Adéla s Andulkou byly 14, ale jen proto, že startovaly o 2 minuty dřív než my, jinak čas měly s náma stejný. Celou trasu 32,5km jsme ušli za 8 hodin a 41 minut!!!!! A to jsme ještě dělali přestávky, které celkem vydaly tak na 2 hoďky, ale bylo šílený vedro a paničky nás nechtěly uvařit. I když se našli i tací (Kristýna s Arankou), kteří to vzali v jednom kuse. Taky skončily na sedmém místě. Ale pro nás to byl super úspěch. Na to, že to byl náš první trekk, si myslím, že fakt dobrý. Dostali jsme diplom a spoustu užitečnejch věcí, jako třeba pláštěnku, mikrotužku, hrníček, šňůru na klíče atd. Když bylo po vyhlášení, naskládaly paničky poslední věci do auta a pomalu jsme vyrazili domů. Jak jsme tam jeli přes 3 hodiny, tak zpátky jsme byli za necelý 2. Je teda fakt, že dodržování maximální rychlosti se ani jedna z paniček moc nezatěžovala.:-)

Když nás Adla vysadila doma, panička posbírala svoje veškerá zavazadla a šli jsme domů. Měli jsme štěstí, do baráku šel nějaký pán, takže nám otevřel. Sice dveře paničce nepodržel, ale nacpala se tam, takže si nemusel otevírat. Přijel výtah, pán nastoupil, zůstal stát hned na začátku a zmáčkl tlačítko svýho patra (náš super debilní výtah už asi tak půl roku po zmáčknutí patra okamžitě zavírá a odjíždí, takže to musel vědět), panička se tam sice stihla vmáčknout, i když s těma věcma jí to docela dalo problém, protože pán neuhnul ani o centimetr, ale já měl smůlu. Výtah se mi prostě zavřel před čumáčkem a panička mi odjela.:-( Jen slyším zevnitř zděšený: Já nemám psa!!!!!! No, pán zmáčkl stopku, takže se výtah zasek a chvíli to vypadalo, že se už asi neotevře, nakonec teda jo, v prvním patře. Panička ho stopla a šla mě ze schodů volat. Nevěděl jsem ale kudy jít (po schodech nechodíme, prej jsem na to moc dlouhej a k tomu ty moje klouby), takže jsem jen kňučel a pobíhal dole. Pán to asi za půl minuty s otráveným výrazem vzdal a šel pěšky. Dobře mu tak. Panička teda pro mě sešla dolů, nastoupili jsme do výtahu a dojeli už v pořádku domů. Doma jsem zalezl do pelíšku a spinkal až do večerní procházky a pak zas (teda až po večeři) spinkal až do rána.

Objevili jsme další super aktivitu, kterou můžeme dělat společně a už se moc těším do Podbořan, kam jedeme 15.-17.06. s Artem a Luckou.

A tady se můžete pokochat fotečkama.