Tady je Majkyho:-)

Dneska jsme zase jeli za Artem a Luckou na chatu do Jílového u Prahy. Paničky si totiž usmyslely, že vyzkouší "tažná zařízení" na dogtrekkingy, ale ani jedný se s tím nechtělo trapčit po lese samotný. Trasu, která měla cca 25km, jsme ušli za 5 a půl hodiny i s dvěma pauzama na sváču a pití. A šli jsme z Jílového přes Turyni, Horní Požáry, Vlčí rokli (to byly ty super zelený kameny), Kostelec u Křížku, Nechanice, Hotel René - tam byla druhá pauza v hospě na pití (který teda Art skoro hned vylil mojí paničce do boty), Chotouň a zpět do Jílového.

Cesta probíhala úplně v klídku, taky asi proto, že jsme byli připoutáni k paničkám.:-) Panička od začátku nepochybovala o tom, že já bych netáhnul a opravdu se nespletla. Jen co mě připla do kšírek, zapřel jsem se a táhnul. Možná až moc, vzhledem k tomu, že to bylo z kopce.:-) Panička měla co dělat, aby se neskácela k zemi. Ale za pár kiláčků jsem si našel vyhovující tempo nám oboum a šlo se fakt suprově. Art ťapal taky moc hezky, jen byl ze začátku trošku mimo z toho, že nejde první on, ale já. Přeci jen mám větší sílu, takže jsem táhnul víc a rychleji.

Většinou jsme šli lesem, ale občas jsme museli po silnici nebo dokonce nějakou vesnicí. Ale nebyl nijak velký provoz, takže to bylo OK. První občerstvovací zastávka pro nás byla ve Vlčí rokli. Tekl tam takovej krásně čisťounkej potůček a byly tam i moooc pěkný tůňky, takže jsme se šli s Artem napít a smočit pacičky. Chvilku jsem přemýšlel, jestli tam nemám paničku stáhnout za mnou, když jsme pořád tak krásně spojený, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Asi by z tý koupele nebyla tak nadšená jako já.:-) Taky jsme v lese potkali stopy zviřátek a panička začala machrovat, že to asi bude od divokejch prasat. Lucka jí, k mému údivu, dala za pravdu. Že jich je tam prý docela dost a myslivci to kvůli svalovci nestřílej. Je s tím pak moc práce a tak. No, a panička zase přidala k dobru historku ze svého dětství, jak potkali v lese s její mamkou a babičkou selátka a jak od tamtud rychle prchaly. Nevim, proč se vždycky vytasí s nějakou historkou z dětství. Já tam nefiguruju, takže to není podstatný a vůbec.:-)))

Když jsme ušli asi 8 kilásků, paničky zavelely, že je pauza na sváču. Nechápu, proč nám to vůbec říkaj, když to byla sváča pro ně a ne pro nás?!? I když je fakt, že jsem dostal kus banánu a touastu od Mekáče. To je teda strava, co?!? Byli jsme ale puštěni na chvíli z vodítek, takže jsme se i proběhli, no, teda Art, já somroval svačiny a drtil klacíčky, co ležely šikovně hned u paničky.:-) Po sbaštění toho mála, co měly paničky sebou, napojení psů (už jsme stihli vypít celej litr a půl, co nám panička nesla, ještě, že Lucka měla taky) jsme se zvedli a šli dále. Na rozcestí se paničky chvilku rozhodovaly (ale asi jen tak 30 vteřin), jestli půjdeme kratší nebo delší trasou a zvítězila ta delší. Ještě aby ne, nejsme žádný měkoty! A taky je touhle cestou hodpoda, což u tý krátký není.:-)

Když jsme ušli několik dalších kilásků a šli jsme zrovna po louce, rozhod jsem se, že už dlouho nebyla žádná sranda a šel se pomazlit k paničce a trošku se potahat s vodítkem. Krásně se o vodítko přetahuje, když na druhém konci "sedí" panička.:-) Lucka nás u toho vyfotila, takže se můžete pokochat, jak jsme blbnuli. Je to fakt žůžo sranda, jen nesmím nahryznout vodítko, to se pak panička trošku zlobí. Když jsme se vyblbli a já paničku trošku vycukal,:-) pokračovalo se v cestě. Už jsem toho teda upřímně začínal mít trošku plný packy, ale asi tak za 2 kiláčky jsme už došli k hospodě, kde si paničky daly pití a nám slečna servírka přinesla obrovskou mísu s vodou, aniž by paničky něco říkaly. Je vidět, že tam jsou na pejsky zvyklí a že je maj rádi. Sedli jsme si ven, protože vevnitř bylo plno cyklistů a hlavně děsný vedro. Je teda fakt, že venku docela foukalo, a když se sedělo, žádný velký teplo teda nebylo. Panička si taky hned oblíkala bundu, že nechce nastydnout. Napil jsem se, lehnul si u paničky a odpočíval. Art se najednou šel kouknout za nás, protože tam někde zaštěkal pejsek a vodítkem převrh misku s vodou a rovnou paničce na botu. Měla jí úplně mokrou, ale myslím, že jí to velice rychle uschlo, protože dneska bylo fakt krásně slunečno. Když paničky dopily a vrátily skleničky a mísu do hospy, pokračovalo se v cestě. Museli jsme jít teďka kousek po silnici s docela hustým provozem, ale protože jsem už taky byl trošku unavenej, nevadilo mi, že musím jít u nohy. A to jsem byl, prosím, na vodítku. Panička pronesla, že od teďka než pojedem na nějaký závody v poslušnosti, půjde si se mnou ráno hodit tak deseti kilometrovej výlet, aby mě trošku unavila a třeba pak budu líp poslouchat. Tsss, je nějaká drzá. A už jí vidim, jak vstává v půl 5 ráno, aby jsme šli na 2 hoďky někam courat a stihli ještě závody. To fakt nehrozí. Asi tak za kilásek jsme zas uhli ze silnice do lesa, ale to jsme se už vraceli zpátky k Lucce na chatu. Ještě jsme stihli v lese potkat 4 blázny na krosovejch motorkách. Naštěstí ale jeli pomalu. Fakt nevim, co tam dělali.:-( Za prvý plašej zvěř a za druhý jim ty mašiny stráááášně smrděli. Fuj.:-(((

Na poslední (asi) čtyři kiláčky jsme byli puštěni, abychom si taky užili procházky na volno. Došli jsme zpátky k autu, panička se vysoukala ze svého sedáku (netrvalo jí to tak strašně dlouho jako soukání se do něj) a jeli jsme domů. Celou cestu jsem prospinkal, doma se nabaštil a šel hajat. Musím nabrat síly, zítra jdu plnit licenční běhy na coursing. Ale o tom zas zítra jiný článeček.