Tady je Majkyho:-)

Jak asi většina mých kamarádů zaznamenala, v neděli se běželo mistrovství ČR ve flyballu. Nemohl jsem samo chybět a fakt to tam stálo za to.

V sobotu navečer dorazila Šiva s Nety, jelikož jsme vyjížděli brzo, spaly holky u nás. Žádná párty se ale nekonala, páníček byl totiž v komatu po noční a paničky čučely na bednu. Děsný. Tak jen my s Šivou jsme si to parádně užívali, honili se bytem a hráli si. Kolem půl 11 nás paničky vzaly ven, kde jsme v našich honičkách pokračovali, což už nebylo bráno s takovým nadšením, protože u toho samo štěkáme a paničky se bály, aby jim někdo nevynadal, že rušíme noční klid. Jenže usměrněte psa, kterej lítá a štěká jak šílenec, když se strašně smějete. To dost dobře nejde.:-) Ale nakonec se jim to přeci jen zadařilo, venčení skončilo a my se začli pomalu připravovat do pelíšků. No, nakonec jsme zalehli až po půlnoci a nespali až do 1/4 na 2, protože Šivuška byla v cizím prostředí a stále hlídala (sice nevim co, já nic neslyšel a spal) nebo chodila drze na návštěvu k nám do postýlky. Panička jí tam sice vždycky nechala, ale mně se to teda vůbec nelíbilo, což jsem taky dával hlasitě najevo. Nakonec teda i paničce došla trpělivost a to ve čtvrt na 2, kdy si Šivunka přitáhla tenisák a jala se ho žvýkat paničce vedle ucha a odmítala chrupkat. Byla odvedena k Anetě do pokoje a zavřena tam. Potom jsme už konečně mohli usnout, jenže jsme vstávali ve 1/4 na 7, takže jsme spali nějakých 5 hodin. Fakt bezvadný.

Vůbec se nám ráno nechtělo z pelíšků (čím to asi bylo, že, Šivunko?!?), ale nakonec jsme se vyhrabali, připravili na cestu a ve 3/4 na 7 jsme mohli vyrazit. Vzhledem k tomu, že se Formič čerňouš nezachoval jako charakter a před týdnem začal do motoru propouštět vodu, musel nás tam páníček hodit. Ale aspoň jsme vzadu měli dost místa, on Tranzit je přeci jen o "malinko" větší než forman.:-)))

Cesta ubíhala rychle, jak by taky ne, když takhle brzo ráno v neděli jezděj venku jen blázni a ti, co musej do práce. Štrádujem si to teda po dálnici a najednou taková tupá rána do předního skla. Kámen to nebyl, to zní jinak a najednou páníček suše prohlásí, a hele, pták. No, pták, spíš mastnej flek a pár peříček. Chudinka, asi byl rozespalej a prostě si to špatně vypočítal. Páníček "ho" pak umyl ostřikovačema a setřel stěračem, ale černej humor jim vydržel až do Bolky (děsný, a to si všici říkaj milovníci zvířat).

V Bolce jsme chvilinku bloudili, ale nakonec jsme výstaviště našli, zaparkovali a páníci šli pomoct stavět dráhy. Páníček odjel domů s tím, že mu panička zavolá, v kolik nás má zase vyzvednout. Když jsme dostavěli dráhy a tak, šly paničky postavit naše stanoviště. Panička vzala i můj supráckej deštník se zástěnou, takže jsme byli celý v suchu, i když občas sprchlo, v závětří, ač většinu dne foukal vítr ani jsme se nepařili, když občas vykouklo sluníčko.

Když se blížil čas prvních běhů, šly nás paničky ještě vyvenčit, abychom se rozehřáli, proběhli a hlavně vyčůrali. Ovšem Šiva si vymyslela jinou aktivitu a to, poprvé v životě se vyválela v hov..... Nějaký pejsek tam měl průjem a Šiva se rozhodla "vylepšit". Nemá moc ráda kšíry, takže občas se válí, aby se podrbala nebo tak, takže Anet ze začátku byla v klidu, jen jí okřikla, ovšem, když se Šiva zvedla, byl na zádech už z dálky vidět žlutý flek. Měl jsem pocit, že Nety asi budem muset křísit. Opravdu nemůžu tlumočit, jaká jména Šiva dostala. Aneta bědovala, že jejich první start na mistrovství ČR a ta kr.... se musí vyválet v hov..... Jojo, trošku adrenalínku hned před závodem musí být.:-) Šiva byla sporadicky umyta a šlo se běhat.

Náš první běh byl suprovej, pouze jsem měl předčasný start (trošku jsem se totiž zrychlil, takže musím být posunut o půl kroku za 10 metrů, ze kterých běháme), ovšem jen asi o jedno přešlápnutí, takže všechno zatím tak, jak má být. Druhý, opravný, už byl v pořádku a prý i čas asi 0,03 bo tak nějak (snad si to panička pamatuje dobře), ale bohužel mi utek z boxu míček, takže jsem minul první překážku, ale protože soupeř také udělal chybu, opravoval jsem a byli jsme rychlejší a první běh jsme vyhráli. Každý rozběh se běhá na 2 vítězné běhy, takže nás čekal ještě jeden, který jsme zaběhli naprosto skvěle a tím pádem jsme první rozběh vyhráli. Panička byla moc šťastná, od mého posledního vystoupení v Letňanech jsem se fakt moooc zlepšil.

Pak pro mě následovala pauzička, protože druhý běh startovala Kitrinka. Šiva byla ještě před druhým během pořádně umyta, teda v rámci možností místní umývárny, ale pravda byla, že to moc nepomohlo a smrděla vesele dál. Nakonec jí Nety postříkala nějakou letní vůní od Oriflame. No, nic moc, ale trošku to přeci jen pomohlo.:-))) A v tomhle běhu družstvo Nimbus Hop Trop zlepšilo svůj dosavadní rekord na 22,56s. SKVĚLÝ!!!

Další běh jsem už měl zase startovat, bohužel na dráze, která je vpravo, tím pádem mám po levé straně, na kterou se otáčím, druhou dráhu a to mě nějak rozhodilo bo co, takže jsem cestou zpátky překážky obíhal. Tenhle rozběh jsme teda bohužel prohráli. No, nevadí. A to je právě to, co se nám s paničkou na Nimbusech hrozně líbí. Většina opravdu běhá pro zábavu a pro pobavení a když se něco nepovede, nedělají z toho tragédii a dokážou i podpořit. Samo je super, když se daří, ale ne vždy to prostě vyjde.

Dopolko se běžel ještě čtvrtý, poslední, rozběh, kde opět, dle plánu, startovala Kitrinka. V tomto rozběhu panička sbírala odpadlé tenisáky v cíli, takže neměla foťák, což fakt byla děsná škoda, protože to byl asi nejinfarktovější rozběh z celého dopoledne.

Nety vymyslela novou taktiku, jak zrychlit Šivu. Jde s ní a tenisákem k nabíječi, a tam Šivě ukáže, že ho předává Tamaře. Opravdu to fungovalo, Šiva metelila jak divá, ovšem potom se s tenisákem v hubě opřela o box a čučela na Tamaru, jestli jí nedá třeba ještě druhej. Myslel jsem, že Aneta se asi přeskočí, ječela tam to svoje Šíííííííííííííííííííííííííííííííííííív jak na lesy a od diváků se ozývalo sborové "ty vole".:-) Nakonec se Šiva nechala "ukecat" a doběhla do cíle a i přes toto "menší" zastavení jsme rozběh vyhráli a umístili se tak po dopoledních bězích, v naší druhé divizi, na krásném třetím místě.

Po tomto adrenalinovém běhu následovala pauza na oběd, což většina z nás potřebovala. Po prospání (pesani) a nabaštění se (páníčci) a spočítání výsledků a vypsání odpolko běhů se mohlo zas začít běhat. Bohužel jsme zas začínali na modré dráze, která ten den byla pro mě na špatné straně. Zkusil jsem si teda odběh a jeden zkušební běh, který byl v pořádku, takže jsem byl puštěn na start. Ovšem ostrý běh jsem si zase oběhl překážky, takže mě vystřídala Kitrinka. Co se dalo dělat, tento rozběh jsme prohráli, soupeři měli rychlejší pejsky, takže ani druhý běh se správně běžícími našimi pesany to už nezachránil.

Ovšem další běh byl na dráze červené, kde mi to ráno tak skvěle šlo. Jenže to panička nevěděla, že mě tou únavou a nasazením začly zase bolet záda a to tak, že jsem později, když přijel páníček, ani nemohl vylézt do auta. Jsem sice blázen a lítám jak střelenej, ale pokud mě to hodně bolí, překážky prostě obíhám. Což se stalo i v dalším běhu. Fakt jsem se snažil, ale záda mě bolely, tak moc, že jsem i běžel pomalu a 2 překážky jsem oběh. Diana teda rozhodla, že už nepoběžím, že je na mě vidět, že už toho mám plný tlapky. Panička byla smutná, věřila mi, že na týhle "správný" dráze zopakujem supr běh z rána, ale bohužel se tak nestalo. Ale když fakt viděla, jak jsem hotovej, věděla, že to není proto, že by se mi nechtělo, ale proto, že mě to moc bolí. Byl jsem dán na deku a tam jsem si, poprvé, když se běhalo, v klidu lehnul a ani se nehnul a ani neštěkal, že chci taky běhat(sice mi to vydrželo jen chvilku, ale i tak bylo znát, že toho na mě bylo moc). Potom jsme už jen s paničkou fandili našemu družstvu. Panička buď sbírala tenisáky nebo fotila. Nebudu vás napínat, naše super třetí místečko jsme si udrželi, takže mám doma krásnou medaili a diplom.

Po odběhání finále, kde v první divizi skvěle zvítězili HT Prague nad HT Dreams a v druhé Alea - tým naděje nad The RebelsI, se začaly sklízet dráhy a všechno okolo. Páníček byl nasměrován na přijetí kolem půl 6, ale dorazil už ve 1/4 na 5 a ještě že tak. Skončili jsme fakt brzo a aspoň jsme si mohli už věci dát do auta, já si taky chtěl hajnout, ale jak jsem už psal, skoro jsem tam ani nemoh vylízt. Nakonec jo, ale kňučel jsem, což panička nese vždycky moc špatně. Nechce, aby mě prostě cokoli bolelo.

Pak bylo vyhlášení, na kterém jsem teda nemoh samo chybět, ale abych stále "netleskal" dostal jsem na žvejkání tenisák. Bylo to super, jen na naše vyhlášení mi byl odebrán, takže celé gratulování a focení jsem štěkal. No jo no, jsem prostě "ukecanej".:-) Pak jsem tenisák zas dostal a byl spokojenej.

Po oficiálním předávání cen jsme se se Šivou ještě nechali vyfotit od Tomáše Seemana s pohárem, takže se těšte na super fotky a pak jsme už nastoupili do auta a vyrazili směr domov.

Odvezli jsme ještě Šivu s Nety domů (mimochodem Aneta v Bolce asi zapomněla voditko, chjo, ty lidi sou fakt nespolehliví:-)), jeli na Zličín do Globusu, kde páníček vyzvedával nějaké věci do práce a pak už konečně jeli domů.

Doma jsem se napapkal, dostal prášek na bolest, aby to bylo lepší a šel chrnět. Byl jsem teda ještě uprosen na jedno večerní venčení, ale to byla fakt rychlovka a pak jsem chrupal až do rána.

Až na ty záda to byl skvěle strávený den a už se moc těším na říjen, kdy je turnaj O Budějovickou tlapku a kde se snad zase zlepším.:-)

a fotečky:-)