Axa - co a jak
Možná vás bude zajímat, jak jsem se seznámil s Axou. No, já ani nechtěl, ale panička s tehdejším pánečkem mě jednoho dne naložili do auta a jeli jsme až do Ústí nad Labem, kde jsem byl na chvilku vysazen, ale pak jsem zas musel čekat v autě (panička se bála, aby táta Axy nepřeskočil plůtek a neudělal ze mě cáry). Ale byl jsem tam jen chvíli a aspoň jsem ho hlídal. Potulovalo se tam takové podivné individuum. Když se vrátili, nesli takovej mrňavej štuclík, kterej kňučel a vypadal trošku jako pes. Byl jsem zvědavej, ale abych nevypadal jako nedočkavec, pár kilásků jsem dělal, že s nima nemluvim. Když se to škvrně uvelebilo paničce na klíně, něžně jsem ho odsunul a lehl si tam sám. Nechápu, proč to zviřátko tak vyvádělo, vždyť jsem na něj ani nestoupnul celou vahou?!?!:-))))
Potom jsme dojeli domů a ten špunt šel všude s náma. No, šel, spíš se tak kolébal. Ale od toho dne jsem se stal "velkým bráchou" mrňavé americké staffordšírské teriérky Axy. A vlastně jsem jím zůstal do dnes, i když z mrňouse je už 21 měsíční slečna. Teďka jí ale už vídám jen občas, když jí panička hlídá. Od ní si nechám líbit úplně všechno a pečlivě jí hlídám před ostatními pejsky. Ve fotkách Axa si můžete prohlédnout, jak prcek rostl. Že jsem jí ale krásně odchoval?:-)))
Náhledy fotografií ze složky Axa
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoojky Axí,
Jseš prostě neodolatelně kráásná amstafí holka :-))...
Pac a pusu Maxul s paničkou...
Krašňulka
Pavla a Maxul,5. 4. 2007 14:11