Veterina - 30.12.2006
Každý z vás už byl určitě někdy na veterině. Není to nic příjemného. I když vám třeba jen stříhají drápky. Mně na veterině nikdy nic bolestivého nedělali (vždycky mě před tim uspěj), ale stejně tam chodím strašně nerad. Ale bojím se kultivovaně. Nekňourám a neklepu se. Jen tak po očku sleduji dveře ven a při nejbližší příležitosti chci brát dráhu. Jenže jsem na vodítku a panička je přeci jen pořád silnější, takže jsem vtažen do ordinace a tam už jen útrpně snášim veškeré věci, co se mi dějou.
U veterináře jsem docela častým hostem, jelikož jsem trubka (jak říká panička) a vždycky si něco udělám. Zatrhnu drápek, narazim nohu, málem vypíchnu v křoví oko, naběhnu v plné rychlosti na klacek, kterej se mi zapích do sněhu a zapomenu zavřít tlamičku nebo si nechám nakousnout ucho od nevychovanýho ovčouna. Ale zase si říkám, kam by panička dávala všechny peníze, kdyby neměla mě?!? Ještě by si kupovala nějaký blbosti a to nemůžu přece dopustit.:-)
Občas mám ale i úsměvné příhody. Jako třeba den před koncem roku 2006. Byli jsme na agi a nic nenasvědčovalo tomu, že potom skončíne ve Stodůlkách ve Vet-Centru. Odskočil jsem si po tréninku do křoví, abych udělal, to, co jsem potřeboval, ale nějak mi to pořád nešlo. Když jsem tam dřepěl asi 2 minuty, šla se panička na mě podívat, co to tam vytvářim, když ze mě nic nepadá. K jejímu údivu ze mě koukala červená úzká mašle. Chudinka vůbec netušila, kde se ve mě vzala. Já to věděl, ale nepověděl (to byly ty perníčky, co jsem doma sprásknul z podnosu na stole v obýváku a některý měly na sobě mašličku). Po několika neúspěšných pokusech zbavit mě stužky, to panička vzdala a vyjeli jsme směr Stodůlky. Všem jsem se tam moc líbil a paní doktorka, říkala, že něco takového tam ještě neměli a že mi ta červená jde hezky k pleti. Byl jsem opět vtažen do ordinace, panička mě hladila a paní doktorka mi dolovala mašličky ze zadečku. Jaká to potupa. Za chvilku byly stužky vyndány a já mohl zas odcupitat domů. Na cestu jsem dostal výborný bonbony pro pejsky s jatrovou polevou. Zdlábnul jsem je ještě v autě.
Ale ani přes to nemám veterináře rád. Hlavně, když jsem byl rovnou objednán na ortopedické vyšetření. Ale o tom zase příště.
