Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak jsme proflákali víkend - 23.-24.08.08

24. 8. 2008

Tak si teda musím postěžovat, jak jsme zanedbávaný.:-( Panička nám na SO slíbila výletík za Benjim a víte jak to dopadlo?!? Trčeli jsme doma!!! Grrrrr. Sváděla to na páníčka, že jí zabavil auto a pozdě přivezl, ale nevim nevim. Taky byla celou sobotu taková nijaká. Smutná, občas i bulela a prý ani neví proč, prostě jen tak, že má nějakou těhu depku, či co. No, takže si dovedete představit, jaká byla doma zábava. Ani ven jsme pořádně nešli, takže fááákt vopruz. Ale v osm večer se přeci jen překonala a vzala nás na pořádnou prochajdu do lesa (za což se proklíná ještě dneska, chichi). Všechno bylo super do doby než jsme potkali pána s mladým boxerem. Bojárek se očuchal a šel si po svým, pak jsme se očuchávali my a pejsek mi prostě nesedl, tak jsem po něm vystartoval. Zachoval se dle osvědčeného "kdo uteče vyhraje", takže mi zdrhnul, ale to nic nezměnilo na tom, že jsem paničku pěkně nasral a ta i s břichem a se 4 kily navíc, co už nabrala, mě zaklekla a řvala mi do čumáčku na celej les. Mno, publikovatelné to není, páč ku*va bylo asi tak nejslušnější, co z ní vypadlo. Hmmm, myslím, že Lečounek bude docela neurotik. Po kom to asi tak bude mít, že?!?:-)

Pak už byl docela klídek celou prochajdu a panička se pomalu uklidnila. Jednou jsme si s Bojsou prohnali imaginární veverku, ale to bylo vše. Krásně jsme poslouchali a vraceli se pomalinku domů. Těsně před tím, než jsme vyšli z lesa ovšem Bojar něco ucítil v křoví (vidět nemohl nic, páč už byla tma jak v pytli, a to taková, že panička náš výstkyt odhadovala jen dle šustění listí):-) a hbitě zmizel v dáli, než stihla vůbec zareagovat. A rozhodně šel docela daleko, protože v celém lese bylo naprosté ticho a žádné šustění listí, či lámání klacíčků nebylo slyšet. Ale byla docela ráda, že já jsem tam s ní, páč přeci jen být za tmy v lese nepatří k jejím oblíbeným činnostem. Mno, takhle jsme tam stáli jak trubky asi 10 minut. Panička pískala, volala, vše marně. Všude naprosté ticho. Až když volala páníčkovi, co dělá Bojar když zdrhne, jestli se vrací na místo nebo ho máme jít hledat, tak se začlo něco přibližovat. Na páníčkův dotaz, co to je, mu odpověděla, že dle funění buď kanec nebo Bojar, ale na kance to je moc světlý, takže se nám asi vrací Bojárek. (Až dnes nám páníček, který byl totiž včera kalit, sdělil, že Bojárek se nejčastěji vrací domů, což mohlo být taky zajímavý, páč jeho původní domov není od toho novýho moc daleko, takže by mě docela zajímalo, kam by se vydal, zda k nám nebo k rodičům).:-) Jojo, Bojárek to byl, ale že by byl teda nějak moc světlej, to se říct nedalo. To prase našlo svojí oblíbenou pochoutku (kdo ještě neví co to je, tak lidský hovno), ovšem tentokrát si na něm jen nepošmáklo, ale i se v tom vyválelo. Na zádech měl x černých pruhů, dle hesla "čím víc pruhů, tím víc Adidas" a smrděl na sto honů. No co no, trénink na přebalování Lečounka, hihi.:-))) Prase bylo dáno na vodítko a samo se sebou spokojené se neslo přešťastně domů. Tam ho ovšem čekala koupel, což mu zas nevadí. Než si panička vyřídila pár věciček, tak ve vaně usnul, takže opravdu žádnej stres. Ale jak ho v tý koupelně zavřela, myslela, že tam asi padne. Pesani, to vám byl puch, to bylo hrozný. Nicméně Bojar si to užíval, jelikož koupání on moc rád. Takže vlastně byl ještě odměněn. Děsný. No a tím se završila naše sobotička. Doufal jsem, že neděle na tom bude o trošku líp, ale zas tak o moc to nebylo. Jen jsme šli k paničky rodičům, páč jim tam chtěla něco nahrát na počítač ohledně manipulace s miminem (což mimichodem její mamka nesla docela těžko, jako že ona žádný rady nepotřebuje, hmmm, to se ještě uvidí):-), takže jsme se docela prošli. Zpátky jsme původně chtěli jet busem, ale nechtělo se nám na něj 20 minut čekat a šli jsme tedy i domů pěšky. Ale tak je to cca 3/4 hodinka příjemné chůze, tak co. Bojárek se coural seč mohl a završil to na poli, kde se zasekl při hrabání myší. Za normálních okolností by si tam pro něj panička došla, páč jí zcela ignoroval, ale byl od nás skoro přes celé pole, a to řekla, že na něj kašle a nikam nejde. Schovali jsme se mu, aby nás neviděl a pozorovali co bude dělat. Hrabal myši. Zcela v klidu a nerušeně. Sice několikrát zvednul hlavu, jako kde jsme, ale absolutně ho neznepokojilo, že nás nevidí a hrabal si dál. Po čtvrt hodince usoudil, že už by teda mohl jít a naprosto klidným krůčkem nás došel a dostal, zcela nevýchovně, na prdel. Ovšem dle jeho výrazu bylo vidět, jak moc si z toho dělá. Opět byl se sebou náramně spokojenej. Jen se obávám, že nám to zase pěkně pohnojil, páč jsem zaslechl něco o tvrdé drezúře, páč jí zase přestáváme bavit. No, tak jsem si aspoň spravil chuť na jednom starém labroušovi, který za námi přešel silnici, ale bohužel jsem byl odchycen dřív, než jsem mu mohl natrhnout kožich. Labroušova panička se omlouvala (nevim za co, chtěl se kamarádit, to já ho chtěl sblajznout) a pejsek dostal sodu. Takže jsem zase dostal kázání, že jsem magor a blb, kterej nesnese čelní kontakt s jiným psem a mohlo se jít domů.

No, takže když si to tak po sobě čtu, zas taková nuda ten víkend nebyl.:-)))

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář