Tady je Majkyho:-)

Dnešek měl být super, prochajda s Borou, pak válení se s páníčkama v pelíšku, pak měla odjet Axa, takže budu mít zas svůj klid, ale .....

Ráno jsme vstávali nezvykle brzo. Na to, že panička šla spát ve 3 ráno, tak v 9 už byla čilá a abychom se nenudili a taky abychom provětrali Formiče čerňouše, vyrazili jsme na prochajdu za Borou a Péťou do Dolních Počernic, kde bydlej. Poprvý jsme tam jeli sami a předtím tam panička byla taky jen jednou a to, když jela s holkama na výstavu psů do Mladé Boleslavi, ale našli jsme to hnedlanc na poprvý, takže super.

Jsme připraveni na procházku a vycházíme. Kolečko prý trvá cca 2,5 hodinky. Tak to je super, to budem akorát na obídek doma a pak budem relaxovat.:-)

Hnedka první úsek cesty jdeme kolem potoka, takže jsme samo hned mokří a strašně řádíme. Hraju s Axou, Bora nás z bezpečné vzdálenosti pozoruje, protože naše hry jsou opravdu "bojové".:-))) Teda hlavně ty moje.:-)

Stočili jsme se na cestu mezi poli a paničky na chvilku přestaly dávat stoprocentní pozor a řešili nějaký ptáky, či co a přesně v těhle 10 vteřinách jsem došel k takové hromadě nějakých granulek, které tam někdo vysypal a ty granulky lákavě voněly a taky docela dobře chutnaly. Jenže to se už panička otočila a to její FUUUUUJ se rozhlehlo hooodně daleko. No, tak jsem toho teda nechal. Paničky to tam zkoumali, ale nic o hnojivech bo co to bylo nevědi, takže nic nevykoumaly, ale panička pro jistotu vzala trošku sebou do pytlíčku od kapesníčků. Byli jsme dáni na vodítko, protože se blížila silnice a paničky začly řešit, kde tu je nejbližší veterina a jestli tam maj i o víkendu. Nechápal jsem, nic mi přece není, takže na vet fakt nejdu. Ušli jsme pár desítek metrů a najednou jsem cítil, že se mi zvedá žaludek a že budu blinkat. Snažil jsem se to potlačit, nerad blinkám, ale nešlo to a panička mě v tom ještě podporovala. Tak jsem všechno vyhodil ven. No a v tu chvíli paničky nabraly kurz auto a velice rychle jsme se přesunovali. Cítil jsem z paničky i mírnou hysterii, ale navenek se docela ovládala. Než jsme došli k Pétě domů stih jsem se poblinkat ještě jednou. Panička mě moc chválila, ale bylo znát, že začíná být fakt zoufalá.

Když jsme dorazili k Pétě, naložila nás panička do auta, Péťa dala domů Boru, nasedla a mohli jsme vyrazit. Na veterině jsme byli asi za 10 minut. Panička na recepci nahlásila, co se stalo, byla nám založena karta a čekali jsme až pro nás přijde paní doktorka. Zrovinka před náma někdo šel do ordinace a taky asi i tím, že jsem se vyzvracel, nechali nás čekat, až bude pacient před námi hotov. Asi za 15 minut přišla vetka a odvedla nás do ordinace. Byla to příjemná mladá slečna (nebo paní, fakt nevim) a nebyla to češka, ale mluvila česky naprosto super, takže nevznik žádnej problém. Byla strašně ochotná, kompletně mě vyšetřila, ptala se paničky, jak se to stalo, kdy atd., na ty granulky se taky koukla a pak mě narvala živočišným uhlím. Dostal jsem 3 prášky, ale vůbec mi nechutnaly. Fujky.:-( Potom mi ještě vzala krev, aby mi udělali rozbor, jestli nemám v těle nějaký toxiny. Čekali jsme asi 1/4 hoďky v čekárně, kde byl příjemný chládek. Axulka tam samo byla s náma, přece jí nenecháme uvařit se v autě.

Když vetka příšla, říkala, že výsledky jsou v pořádku, ale že pokud panička chce, může mě tam nechat do večer na infuzích, aby mi propláchli ledviny a tak celkově vnitřek. Myslel jsem, že panička by beze mě nevydržela, ale bez jediného zaváhání přisvědčila, že určitě ano. V ordinaci jsem ještě dostal pigáro na žaludek a kanylu do pravý packy. Panička podepsala souhlas s hospitalizací a doslova prchla z ordinace. Ještě před tím, ale vetku a setřičku upozornila, že jsem závislák a že v kotci štěkám. Dohodly se teda, že kdybych se štěkáním nepřestal zavolají jí a bude tam sedět se mnou, jinak že si má kolem sedmé zavolat. Jenže já jsem velkej kluk, takže jsem štěkal jen chvíli a pak už jsem byl úplně hodnej.

Když panička odjela, byl jsem dán do kotce č. 56, což byl ten větší, jojo, asi jsem protekční:-) a jak jsem říkal, ze začátku jsem štěkal, ale nakonec se uklidnil a dokonce si i zdřímnul. Bylo toho na mě přeci jen ten den trošku moc. Pak jsem byl i personálem venčen, ale já nečůral, spíš jsem koukal kudy utýct, takže čůrání si pak se mnou odbyla panička až v 9 večer, kdy si pro mě přijela. Byl jsem děsně rád, že jí zase vidím a už chtěl pryč, aby mě tam třeba zase nenechala. Dostal jsem ještě prášky na žaludek, na 2 dny naordinovanou dietu kuřátko s rejžičku, mňam a jeli jsme domů.

Cestou zpátky mi panička vyprávěla, co dělaly s holkama celej den. Jak se Axa zamilovala do bazénu, co je u Péti na zahradě a stále skákala dovnitř, postavila se na schůdky, že chce ven, tak jí panička vyndala a ona tam hupsla znova, jak šly na procházku, aby se holky unavily a u rybníka kamarádily s 10-ti měsíčním štěndem labradora a že se tam přišel vykoupat i kůň, a že se ho Axa vůbec nebála. Jak pak šly k druhýmu rybníku, tam na ně čekal páníček, ovšem Axa se šla vyválet ve zdechlý rybě, ale naštěstí si to nacpala jen na zavírání obojku, takže to panička hned vyprala a mrňous teda nesmrděl a nemusel být koupán znova, jak pak hodovali u Petry doma (panička je teda přímo vyžrala, děsný) a Axa se naučila vylézat z bazénu sama, takže tam furt skákala a vylejzala a skákala a vylejzala atd. A že tam utopila 3 Bořiný hračky (z čehož jen jednu se podařilo vylovit). No, prostě mrňous.:-)

Čekaly tam do tý sedmý večerní, kdy panička volala na vetu, jestli si teda pro mě může přijet, ale pan doktor (asi) jí řek, že jsem ještě na kapačkách, že to teda vypadá dobře, ale ať si ještě cinkne tak v půl 9. Nechtěla už dál otravovat, ono přeci jen tam byly celej den a pro Axu si měl v osm přijet Jirka, tak jela domů. Jenže když Axa odjela a všechno bylo doma tichý a klidný a nikdo tam nešílel, padlo to na ní a chvíli brečela do polštáře. Ale nemusela, protože já byl úplně fit a už jen čekal, až si pro mě přijede.

V půl devátý teda volala a vetka jí řekla, ať si pro mě přijede, že je to dobrý. Jela jak Formič nejrychleji uměl, ale jako naschvál měla na všech křižovatkách (asi krom 2) červenou. Takže jí možná přijde nějakej papírek od MP, protože je fakt, že jednu teda na oranžovou nestihla.:-))) Ale nakonec přeci jen přijela, chvilku čekala v čekárně a pak už byla odvedena do ordinace a já byl za chvilku přiveden taky a to bylo vítání. Měl jsem šílenou radost, že jí vidim. A ona teda taky, divim se, že nebrečela.:-)

Vetka jí řekla, co má jak dělat a že mi na tý pravý noze praskla žíla, proto jí mám tak nateklou, že je to nějaká tekutina, která je neškodná a splaskne to a propustila nás do "domácího ošetřování". Na recepci jsme dostali prášky, zaplatili a šli ven. Nejdřív mě nechala vyčůrat, měl jsem v sobě litr a půl infúze a celej den nečůral, takže jsme u stromečku stáli asi 5 minut.:-) Když už jsem většinu vypustil a byl ochotnej jít, dala mě do auta a cestou jsme se ještě stavovali u Péti, aby viděla, že jsem v pořádku. Bylo jí to totiž hrozně moc líto, i když za to nemohla. A pak jsme už jeli domů a oba spinkali až do rána. Samo vedle sebe, aby mě panička mohla monitorovat, kdyby něco bylo špatně, ale nebylo a spali jsme klidně celou noc a ráno jsem i nožičku měl splasklou a vypadal už mnohem líp. Což jsem hned na dopolední procházce dokázal a něco chutného sbaštil. Asi chleba.:-) Panička byla pěkně vytočená a říkala něco o košíku, jestli toho nenechám a nepřestanu jí sr.....:-) No, ještě si to rozmyslím. Je fakt, že snídaně v podobě kuřecích prsíček s rýží byla chutnější.:-) Pak jsme si ještě dali ozdravnou procházku u nás v lese a mohli jít zas odpočívat domů. Jojo, poslední volné dny paničky před opětovným nástupem do práce jí daly dost zabrat.:-)

Koukněte, jak to všechno v sobotu a v neděli probíhalo.