Tady je Majkyho:-)

Vstávali jsme asi v půl 10, panička nám zabalila batůžek a vyrazili jsme na dnešní procházku, která byla naplánována na Dívčí hrady a do Prokopáku. Byla to taková komorní prochajda, co se účasti týče. Šli jsme jen ve 4 čtyřnožcích a 3 paničkách. Konkrétně: Bea s Ivčou, Benji s Luckou a já s Bojárkem a samo paničkou. Měla s náma jít ještě Šiva s Nety, ale Aneta dorazila domů moc pozdě v noci nebo teda spíš brzo ráno, takže nakonec nedorazily. Škoda, bylo to moc príma.

Na Karláku jsme vyzvedli Lucku s Benjim a jeli do Radlic, kde jsme měli sraz s Ivčou a Beou. Zaparkovali jsme a už přicházely holky, takže jsme se připravili na cestu a vyrazili. A teda musím říct, že to tam bylo fakt super. Nikde žádná silnice ani nic podobného. Jen samé louky a tedy spousta místa na běhání. Hnedka na začátku jsme potkali slečnu, která měla 2 dogy. Dospělýho harlekýna psa a malou černou holčičku. Kvůli pejskovi jsem byl veden na obojku, ale ostatní kamarádili a já si pak taky čuchnul k holčičce. Bylo to moc krásný miminko, i když už bylo skoro velký tak jak já. Potom jsme zas  pokračovali v pochodu. Je to tam fakt super. A krásný výhled na celou Prahu.

Prošli jsme až nad Prokopské údolí, pořád dolů a nahoru a dolů a nahoru. Paničky vždycky na tom kousku "nahoru" pěkně funěly, budu muset zas dotlapkat tu mojí k běhání, nemá žádnou kondičku, lenoch jeden.

Na jedný louce jsme potkali paní s postarším ridžbekem a půlroční havanskou bišonkou, která byla super hrací. Hrál s ní teda hlavně Benji (tak přeci jen to byla jeho váhová kategorie), paničky si popovídaly s jejich majitelkou a začli se jsme pomalu vracet k autu. Ještě jsme potkali parsonku v červený mikině, kterou jsem hned musel vyválet na poli, protože prostě běhala moc rychle. Ale nevypadala, že jí to moc vadí, jen panička na to měla jinej názor a byl jsem odvolán.:-( Já teda nevim, taky mi nedopřejou žádnou srandu. Chjo, to je život.

Pak už jsme šli přímo k autu, ale přeci jen to byl ještě docela kousek. Zpátky jsme šli trošku jinudy, takže už jsme šli rovně po panelové cestě a paničky nemusely teda skuhrat, že je to strašně do kopce a nefuněly.:-)

Na jedný louce, skoro u auta, byli nějací lidi pouštějící draka a letadýlko, což mě fakt velice zajímalo, ale nebylo mi povoleno, jít to blíž prozkoumat. To řikám, že mi nedopřejou žádnou srandu. Děsný.:-((( 

Pak jsme už byli u auta, rozloučili se Beou a jeli domů. Všichni tři jsme v autě okamžitě zalehli a chrupkali. Fakt jsme byli uchození. My s Benjim teda uběhaní, Bojar uchozenej. Ale ťapkal fakt dobře a vůbec se necoural a dokonce občas i popoběhl.:-) Třeba se časem dopracujem k tomu, že bude běhat s náma.:-) Vemu si ho do tlapek a to by v tom byl zakopanej pes, aby nezhubnul.:-)