Tady je Majkyho:-)

Od čtvrtečního večera máme na hlídání Axu, takže je doma veselo. Ale je to trošku jiný než jindy, protože mrňous hárá. Mně je to jedno, ale panička není vůbec nadšená, protože procházky jsou pro ní dost náročné. Axu musí hlídat před cizími pejsky a mě zas, abych ty cizí pejsky nenahryz, až budu prcka, jako správný velký brácha, chránit. Nemohli jsme ani proto na cvičák, a tak nám panička vymyslela na sobotu náhradní program, abychom se doma nenudili. Což je chválihodné.

Páníček nás kolem půl 12 odvezl do Bohnic, kde nás vysadil u nějakýho pole a jel domů spát, protože byl po noční. My ale byli od této chvíle odkázáni jen na své tlapky. Panička to tam moc nezná, ale směr jsme měli dobrej, takže jsme se neztratili. Šli jsme (no, panička šla, my lítali) lesem i kolem pole a všude bylo spousta ulámaných větví (to bylo asi z tý vichřice, co byla před pár dny), takže jsme se měli s Axou o co prát a o co hádat. Taky jsme viděli vyvrácený strom a o kus dál byl jeden zlomený. Muselo to fakt dost fučet, protože to nebyla žádná párátka, ale pořádný stromy. Údolím teče potok, takže jsme se napili a vyblbli, což bylo příjemné zpestření běhání lesem. A to jsem ještě netušil, že půjdeme kolem Vltavy.

Prošli jsme celé Drahaňské údolí až k Vltavě, kde jsme se samozřejmě museli vykoupat. Axa, jako správný staford-milovník vody, odmítala řeku opustit a tak musela být odchycena a odtažena na vodítku. Tak mě napadá, že jsem asi taky správný staford, protože vodu miluju úplně stejně jako Axa. Jen paničku ještě víc, takže když se řekne, jdeme, tak jdu a neprotestuju. Přeci jen, je leden a to bych se za normálních okolností nekoupal, ale letošní zima je dosti nenormální, tak jsem tam vlez a bylo to fajn.

Když jsme teda Axu odtáhli, došli jsme skoro až k psímu útulku a zahnuli před ním lesní cestou nahoru do Bohnic. Na paničce bylo vidět, že už toho má docela dost, ale neřekla ani slovo a pořád šla docela rychle, aby jsme nemohli vymejšlet nějaký kraviny. Vylezli jsme u Bohnického hřbitova (kousek dál je i psí hřbitov) a panička si musela sundat svetr, protože jí bylo po tom vejšlapu šílený vedro. Byl tam moc pěkný suchý kmen, tak jsme byli hned naaranžováni a vyfoceni. Po chvilku odpočinku se pokračovalo dále. Ale teďka to už bylo směrem k domovu, i když ten byl ještě daleko. Prošli jsme Bohnice až k Čimiskému háji a přes něj k Ďáblickému háji a pak už hurá domů, protože jsme byli unaveni všichni tři.

Celá procházka nám trvala asi 3 a půl hodinky a bylo to fakt moc príma. Byl jsem s paničkou a to je ten nejlíp strávenej den, co znám!!!