Drahaňské údolí 23.09.2007
Protože páníček v SO přes noc nepracuje (většinou teda, občas i tu jednu noc v týdnu, co má být s náma, musí pryč), spinkali jsme včera všichni u nás. A protože paničky tatínek neodjel na chatu, mačkali jsme se na paničky posteli pro jednoho. Chi, fakt to bylo ftipný. No, já to vzdal první a šel k sobě na pelíšek a po mně to vzdala panička a přinesla si z gauče opěráky, dala je na zem a udělala si z nich jakoby matraci. Takže jsem jí měl hezky blízko sebe, což bylo super. Potom jsme už teda konečně mohli taky spát (pokud páníčkovi nezvonil v půl druhý budík nebo pokud páníček nechrápal).
Ráno jsme vstávali nezvykle brzo, ve čtvrt na 9. Páníček měl totiž v 9 být na Smíchově a dovézt tam nějaký stánek a my jeli s paničkou do Tesca, koupit páníčkovi dort. Má totiž dneska narozeniny, tak jsme ho chtěli překvapit. Mohla tam jet samo sama, ale kdyby přijel dřív, tak by mu bylo nápadný, že my jsme doma a ona ne, tak nás vzala taky a jak pak páníček potvrdil, myslel si, že se venčíme. Chichi.
No, páníček sice přijel dřív než my, ale naštěstí si dělal v kuchyni kafe, takže panička dort a svíčky propašovala nenápadně do koupelny, šla mu dodělat to kafe a pak nám šla dát snídani a při té příležitosti, připravila dort, zapíchala a zapálila svíčky a donesla páníčkovi. Myslim, že byl fakt překvapenej a bylo na něm vidět, že má radost.
K snídani byl teda dort, pak jsme si šli ještě na chvíli všici lehnout a po obídku jsme vyrazili na prochajdu do Draháně.
V plánu byla asi tak hodinková prochajda. No, nakonec to byla procházka téměř tříhodinová, což nám samo vůbec nevadilo, jen páníci byli nějací zmožení.:-) To teda nevim, jak chce panička za těch 14 dní ulízt 43km. Já jí rozhodně nepotáhnu.:-)))
Tentokrát jsme šli úplně jinou trasou než jsem zvyklej, ale bylo to taky moc super a hlavně jsme docela často potkávali cestou vodu, takže jsme se mohli rochnit a napít. Samo jsme teda vyšli dole u Vltavy, ale kolem ní jsme šli jen kousek, byl to tam samej cyklista, tak byla panička dost nevrlá, protože nás musela furt odvolávat. A taky jsme tam potkali velkýho žlutýho hovawarta. Preventivně nás panička vzala k vodě, abych si ho nevšímal. Slečna ho měla na vodítku a šli k autu, že už pojedou domů. Panička nám do vody hodila šutýrek a najednou, kde se vzal, tu se vzal, hovawart, který byl doteď od nás asi tak 15 metrů, stál téměř za paničkou. Jeho panička teda nestála, ale klečela v trávě a snažila se ho zabrzdit. Prostě se rozhod, že se jde taky koupat a že ten kámen přinese. Panička se omlouvala, ale ta jeho byla naštěstí úplně v poho, že to se jí stává často a že je už tak trošku zvyklá. Odtáhla ho tedy k autu, naložila a odjeli. Páníčci stáli na břehu a chichotali se jak blázni. Panička jen pronesla, že jí velice rozumí, což jsem moc nepochopil a hlavně jsme nepochopil, proč se jako u toho dívala na mě?!?
Když jsme se dostatečně (dle paničky, rozhodně ne dle nás) vyplavali, pokračovalo se v prochajdě. Za chvíli jsme z frekventované kolistické cesty uhli do lesa a šplhali se svahem nahoru. Panička nadávala, že džíny nejsou na horolezecké výpravy zrovna to pravé, že se jí blbě zvedaj nohy, když k nim má přilepený kalhoty. Nevim, proč si je bere. Já třeba džíny nemám vůbec a rozhodně mi to nevadí.:-)
Když se i šnek-panička vyplazil nahoru (a počkal až mu dojdou i plíce) šli jsme už zpátky k autu. Ale cesta nám ještě zabrala tak 3/4 hodinky.
Našli jsme super strouhu s bahýnkem a bylo ho tam fakt hodně a hlavně to bylo hluboký. Já měl celý paciny a trošku bříško, Axa to měla až na zádech a i hlavu si trošku vylepšila. Prostě jsme si pořídili takový ochraný zbarvení.:-) Taky jsme potkali jednoho "nenormálního" jorkšíra, kterej vůbec nebyl uštěkanej a bojácnej a vůbec neměl hysterický majitele. To se hned tak nevidí. Panička jen měla strach, aby se Axa s majitelama nešla moc kamarádit, přeci jen měla úplně černý nohy, ale dopadlo to dobře. Jorkšír byl očuchán a mohlo se pokračovat k autu.
V autě jsme ulehli na pelíšek, doma spráskli véču a pokračovali v chrnění. Príma prochajda, tak si jí snad někdy zase zopáknem.
