Tady je Majkyho:-)

Dneska jsme měli jet za Hanifem do obory Hvězda, ale nakonec z toho sešlo a jelo se trošku dál a na delší výlet.

Všechno začlo už včera, kdy si panička psala s Terkou od Cedrika a Terka jí nahlodala tím, že jde dneska nějaký organizovaný pochod a že se rozdávaj na konci diplomy, buřty a taky grog. Panička neodolala, nalomila ještě Lucku s Benjim a sobotní program byl tedy změněn a nakonec jsme mířili směr Družec u Kladna.

Sraz byl v půl 9 na metru Kobylisy, kde jsme naložili Benjoura s Luckou a pak už mířili směr Kladno. Do vísky Družec jsme dorazili bez jediného zaváhání a zabloudění, panička zaparkovala, připravila nás na cestu, pozdravili jsme se s Cedrikem a Terkou  a mohla nás jít zapsat na start. Ačkoli to byla akce Českého klubu turistů a tedy nepejskařů, bylo na startu pejsků docela dost - my čtyři, bígl, kavalír, jorkšíři, foxteriérka, němečtí ovčáci a samo i nějací voříšci. Na nás ale nikdo neměl, jen my jsme šli na sedácích a kšírách a jen nám se neslo v batůžkách občerstvení (aspoň jsem neviděl, že by i jiní pejsci měli sebou vodu bo nějaký pamlsky).

Od Terky jsme měli slíbenou trasu dlouhou 25km, což se hned na začátku ukázalo jako nesplnitelné. Pochod byl rozdělen na 3 části - 6km, 9km nebo 12km - což bylo maximum, takže bychom si ho museli dát dvakrát, abychom ušli těch avizovaných 25km. Samo jsme šli tu nejdelší, tedy 12-ti kilometrovou trasu a překvapivě jí s námi šlo docela dost lidí. Jelikož panička furt tvrdí, nechápu, kde na to přišla, že nemám rád boxery a Cedrik je prý jeden velký testosteron:-), šli jsme preventivně s košíkama, ale bylo to úplně zbytečné, byli jsme hodní jak beránci (což je snad jasný, ne?) a vůbec jsme se nepokoušeli ukazovat si, kdo je silnější. Já byl natěšen na super výlet, protože jsme už dlouho nikam nešli, Bojar začínal tušit, že jde do tuhého a taky se dle toho tvářil, ale časem si to rozmyslel a krásně ťapal. Vyrazili jsme od obecního úřadu, prošli vesnicí a byli v lese. Všude plno lidí, ale šlo se docela dobře. 

Trasa nás bohužel 2x zavedla na silnici a šlo se po nich docela dlouho, což paničky neviděj vůbec rády. Jezděj tam auta a asfalt není dobrý ani pro naše pacinky, ale nakonec jsme zas uhli do polí a lesů. Ovšem po druhém uhnutí na silnici jim došla trpělivost a když se napojila nejkratší trasa na cestu zpět, rozhodly se, že nepůjdem rovně do cíle, ale vrátíme se druhou stranou, která vede lesem. Potkali jsme ještě pár lidí, kteří šli nejkratší trasu a pak už byli na cestě sami a mohli být konečně vypuštěni. Košíky nám teda paničky ještě chvíli nechaly, ale když viděly, že se zdárně ignorujeme a nesnažíme se navzájem sežrat, sundaly nám je. Nemusíme se přeci hned kamarádit, stačí, že se tolerujeme. Krásně jsme se vraceli dle fáborků na začátek, ale v půlce lesa byla zrada, fáborky už začal sundavat jeden pán a paničky si samo nepamatovaly kudy jsme šli, takže jsme se zákonitě prostě museli ztratit.:-))) Ale zas jsme se koukli někam, kam bychom se, při trapném kopírování cest, nepodívali. Dokonce jsme šli i kousek po nějakém soukromém pozemku, či co, ale nikdo na nás nevyběhl, takže to bylo v pohodě. Potom jsme vylezli na kopec a paničky začly mudrovat, kam máme vlastně jít. Už to vypadalo, že se zpátky asi nedohrabem, ale nakonec jsme přeci jen našli správný směr a zvesela vyrazili vstříc guláši. Za chvilku jsme už opravdu byli zpátky v Družci, panička se stavilu v autě pro mobil, který si tam zapomněla a mohlo se jít konečně do cíle.

Hospoda byla narvaná k prasknutí, panička oslepla, jen vlezla dovnitř, protože se jí totálně zamlžily brýle a neviděla ani na krok, brejlovec jeden a chvilku jsme tak zdárně překáželi u vchodu. Když se trošku rozkoukala, pokračovali jsme do sálu, kde byl cíl. Lucka nahlásila adresu, kam nám všem (asi si to paní z úřadu chtěly usnadnit) bude zaslán účastnický list a diplom (snad). Ale až tak za měsíc, takže si budete muset počkat, než to dám na net. Potom se paničky usadily, ta moje tam s náma zůstala a Lucka s Terkou šly pro guláš. Mno, guláš nedonesly, už prý nebyl, ale dostaly aspoň uzený s chlebem a malinkatou okurčičkou (ti, co přisli po nás už nedostali nic, takže jsme nedopadli zas tak špatně, chichi), nabaštili se a vyrazili k autu. Cestou nás dojela Cedrikova kámoška Bonna, se kterou šli ještě na krátkou procházku (je na tom totiž dost podobně jako Bojar, ovšem ona je, na rozdíl od něj, běhací, ale zas se nikdo nesnaží jí zhubnout, chudák), takže na delší nemůže a ani páníci nechtěj, aby chodila, mohla by se prý uhnat. Nechápu. Pak jsme nasedli do auta a jeli zas do Prahy. Vysadili Lucku s Benjim na Holešárně a frčeli domů.

Doma na nás čekal bdící páníček (což mu teda už moc dlouho nevydrželo:-)), dostali jsme dlabanec a upadli do komatu. Panička chodila furt po bytě a fňukala, jak jí bolej nohy, ale zároveň byla moc ráda, že jsme šli, protože takovýhle výlet jsme už dlouho nepodnikli a taky, že jsme našli super nový parťáky na courání přírodou. Terko, Cedriku, moc děkujeme za super výlet a moc se těšíme na další!!!