Tady je Majkyho:-)

V sobotu mi panička naplánovala výletíček s Adlou a Andulkou a protože jsme od čtvrtka hlídali Axu, platilo to i pro ni (z čehož teda Axulka moc nadšená nebyla, vzhledem k její lenosti, chichi).

Vstávali jsme odporně brzo, už ve čtvrt na osm, musel jsem totiž do Stodůlek na veterinu. Udělala se mi na loktech nějaká vyrážka bo co a šli jsme na kontrolu. Páníček nás tam naštěstí hodil autem, takže jsme zase brzo byli zpátky a mohli si jít ještě hajnout.:-) Ale i tak se nám ani v půl 10 moc nechtělo, ale protože měla pro nás přijet Adla, která jela od Petry s Borou, kde byla přes noc, museli jsme. Panička se teda vykopala z pelíšku, pak vykopala i nás a začla balit věci. Akorát jsme to stihli, když přijela Adla, naskákali jsme do kufru (panička teda dopředu) a vyrazili jsme pro Andulku.

Adly brácha nás autem hodil do Karlíku, což je vesnice asi 8km od Karlštejna, což byl náš hlavní cíl. Paničky se nasoukaly do sedáků, my psi, byli přišpendleni na šňůry a vyrazili jsme. Axulka byla ze začátku trošku překvapena, cože to má vlastně dělat, ale za chvíli to už pochopila a hezky ťapkala. Sice netáhla, ale ani nás nebrzdila, takže jsem neměl práci navíc. Taky kdo by se s ní chtěl tahat, že jo, stačí mi panička.:-)

Chvilku jsme šli po silnici, ale naštěstí se značky brzo stočily do lesa a my mohli být od nohy puštěni dopředu. Hnedle po pár metrech jsme se s Andulkou úspěšně zamotali a vytvořili na šňůrách takovej lehčí uzel.:-))) To nám jde z celého toho trekkování asi tak nejlíp.:-) Po chvíli cesty lesem jsme zase museli po silnici, ale tentokrát opravdu jen kousíček a zase jsme byli na poli, kde se paničky kochaly krásným výhledem do krajiny. Ovšem jak se kochaly, nevšimly si, že jaksi červená značka, po které jsme šli, nejde rovně, ale do prava, takže jsme si udělali takovou obchůzku lesíkem, kde stopro byly divoký prasata, ale naštěstí jsme žádný neviděli (ale my je cejtili). Asi to bylo tím Andulčiným štěkáním, zahnala je.:-) Když jsme vyšli (velice rychlým tempem) z lesa, dostali jsme napít a paničky se zahloubaly nad mapou. Zjistili, že by ta červená měla vést trošku, od nás, nalevo a taky, že jo. Jen co se zvedly ze sedu, značku uviděly. Mno, asi by obě potřebovaly silnější brejle.:-))) Potom jsme se už teda neztratili ani jednou, tak to nebylo zas tak strašný. Po chvilce cesty lesem jsme vyšli přímo v obci Karlštejn. Pohled na hrad byl fakt krásný, ovšem dojem z toho nám za chvíli zkazil jeden moc "příjemný" pán a kluk s maminkou, kteří měli hysterický záchvat, jen co nás spatřili.

Pán tam byl jako "atrakce" s nějakým dravcem a za peníze jste se s ptákem mohli vyfotit. My si chtěli vyfotit jeho s dravcem na ruce, ale panička nedostala šanci. Nejdřív paničky seřval, že máme být na krátkém vodítku, OK, přitáhla si nás blíž k sobě, opět zaměřila foťák a už ho chtěla vyblejsknout, když v tom zas začal vejskat, že ten pes má být na vodítku, že je to místní vyhláška a kdesi cosi. V první chvíli nevěděla co se děje, protože my přece na vodítkách byli, ale pak si všimla bígla, který šel za námi, ovšem nepatřil nám. Andýs je taky bígl, ale byla na šňůře. No a pak pán radši dravce sundal z ruky a panička už ani neměla chuť ho fotit. Milovníka zvířat. No, a druhý výstup byl asi tak o 50 metrů dále, kdy jsme už šli u nohy, kolemjdoucích si standartně nevšímali a koukali se buď na paničku nebo dopředu. Proti nám šel kluk, tak cca 10 let, jen co nás uviděl, začal se schovávat za svojí matku, která ho v tom samo podporovala. Klepali se oba, my kolem nich (asi tak 2 metry vzdáleni) prošli, aniž bychom se na ně podívali a pokračovali vesele dál. Panička pak říkala Adle, že nám udělá cedulky "žeru lidi", že to stejně nemá cenu, aby mě mořila výcvikem a zkouškama, když někomu stačí pohled na nás a má hysterickej záchvat. Ale pak už bylo vše OK, jeden pán říkal svému synovi, že to jsou pejsci na lov (asi mluvil o Andulce), tak paničky se začaly smát (samo, že až co jsme je přešli), že na lov lidí.:-))) A o další kus dál jsme potkali mladou rodinu, kde děťátku byl tak rok a půl a maminka mu ukazovala, jací krásní a poslušní pejsci to kolem něho jdou.

A pak jsme už byli před nádvořím, tam jsme uhli do prava, sešli ten kopec, kterej jsme právě vyšli a zamířili do blízké hospy. Paničky si daly točenou limču a salátky a my si aspoň trošku odpočinuli. Po najedení a napití jsme opět vyrazili na cestu. Před pokračováním v cestě jsme se ale ještě zastavili na místě zvaném Malá Amerika. Byl tam super výhled dolů a voda byla průzračná. Ovšem panička tam málem nedošla, protože to není vůbec žádný sportovec a žádný skokan. Adla s Andýsem nám totiž trošičku utekly a my s Axou je chtěli samo dohnat. To by nebyl problém, běhat s náma panička umí, ovšem přes cestu byl dosti velký kmen. Mohli jsme to vzít i okolo, ale to by nebyla taková sranda. Takže jsme si to namířili pěkně přes kmen a panička pobledla. V první chvíli to teda chtěla přeskočit, ale pak si uvědomila, že to asi fakt nezvládne a namele si hubičku, takže nás v té druhé chvíli začala brzdit a řvát "stůj", na což já při klidné chůzi slyším, ale když někam běžim, tak na to pěkně prdim a Axa o žádným stůj v životě neslyšela. No, nakonec nás panička ubrzdila včas, ale aspoň pořádnou modřinu na holeni se nám podařilo vytvořit, chichi. Už ty nohy měla nějaký jednobarevný, tak jsem to musel napravit. Po "kmenové" příhodě jsme už ale šli na Malou Ameriku, kde byl děsnej nával cyklistů a turistů vůbec. Axa jakmile ucejtila vodu, měla jasno, jde plavat. Paničce tedy šlo o život znova, ovšem v tomto případě šlo o něj i mně, protože jsme byli na jedný šňůře. Ale s paničkou jsme to zvládli a přežili ve zdraví i focení u kraje srázu, ovšem za řetěz, jako Adla s Andýsem, si panička přeci jen raději netroufla. On rozběhlej stafford se dost blbě zastavuje (jak už měla možnost si vyzkoušet:-)) Po dokochání se výhledem do ďoury s vodou jsme se zase vrátili na naši trasu a opět nás čekal úsek po silnici a tentokrát hodně dlouhej. Byli jsme rádi, když jsme prošli vesnicí a značky nás konečně navedli k lesu. Paničky si chtěly odpočinout a taky nám dát napít, takže si sedly do trávy, zkoumaly mapu a my pili, motali se do sňůr, žrali klacíčky a relaxovali. Po chvíli sezení Adéla s řevem vyletěla asi tak dva metry do vzduchu, sedla si totiž do mraveniště rezavých mravenců a nejmíň jeden jí kousnul. Auky.:-( Tak jsme se radši sbalili a vyrazili na poslední úsek výletu. A panička, chytře, napsala páníčkovi, aby pro nás přijel do Karlíka, protože při představě, že se z Jíloviště nebo odkud s náma až domů táhne busem a metrem, bylo špatně i mně. Takže odvoz byl zajištěn a my mohli jít zvesela dále.

Když jsme byli v lese, začal foukat dost silnej vítr a nalevo od nás byla obloha celá černá a z dálky bylo už slyšet hřmění. No, to nevypadalo vůbec dobře. Panička se už psychicky připravovala na bouřku strávenou v lese, což teda nevim, jak by dopadlo, docela se za bouřky bojí, ale naštěstí na nás spadlo asi tak 10 kapek a to bylo vše. Po vyjití z lesa byl krásný výhled do krajiny, kde vlevo byly černé bouřkové mraky a vpravo krásně svítící sluníčko, my samo šli vlevo. Šli jsme podél pole se slunečnicema a než paničky stihly pózovací fotky (který jsme jim všichni 3 úspěšně kazili nekoukáním se do foťáku nebo když už, tak aspoň mírně retardovaným výrazem) byla bouřka naštěstí pryč a vystřídalo jí děsně pařící sluníčko. Ale to jsme už před sebou měli poslední 3km, takže se to dalo vydržet. Ovšem ten jeden prostřední byl z kopce a hodně ostrého kopce, takže jsme zas museli u nohy, což teda nesnášim, ale uznávám, že tohle by v tahu fakt nešlo sejít. Panička si taky pochvalovala jaká je výhoda mít velkýho psa a opírala se mi o záda. Potom jsme už teda byli v obci Karlík, kam pro nás měl přijet páníček. Sedli jsme si u kostela a čekali. Páníček vyjížděl trošku později než měl, ale protože je to pirát silnic, byl tam velice rychle (z Jižní Spojky v Karlíku cca za 15minut) . Kolem kostela si to prosvištěl asi tak stovkou. Děsný. A kdyby na něj panička nemávala a nepískla, tak nás snad ani neviděl. Samo to přejel, protože jel fakt rychle (já teda fakt nevim, kdo jemu moh dát řidičák, řídí sice dobře, ale dodržovat předepsanou rychlost mu teda vážně moc nejde; panička pořád hrozí, že mu nechá na plyn namontovat nějakej omezovač bo něco podobnýho) a musel se vracet. Byli jsme naskládáni do auta, odvezli domu Adlu a Andýska, přivitali se u nich s Arwenkou a ježící se Růženkou na Axu, která si z toho nic nedělala a hrála si s Arwen. Páníček si šel k sousedům pohladit koně Honzu, já si štěknul na jeho psího kámoše Sexe a jeli jsme domů.

Dostali jsme večeři, kterou Axa spráskla bez řečí (ha, už teda víme jak na ní) a šli jsme chrnět. Panička se ještě mořila s palačinkama, který slíbila páníčkovi, ale pak už šli taky spát. My se z toho vyspíme, ale chudák panička zas nebude v pondělí určo moct chodit a v práci si z ní budou dělat srandu. Ale trénink na říjnový trekk Witko Sapa Ha Cross, který měří cca 50km prostě musí být.:-)))

Fotečky :-)