Tady je Majkyho:-)

Jak jsem slíbil, tak plním. Paničku přestala bolet hlava, tak můžem spáchat ten článek k výletu v Modřanské rokli.

Vyjeli jsme s páníčkem a Bojárkem kolem 11 dopo a na místo jsme dorazili asi tak za 20 minut (páníček jezdí jak magor, cituji paničku). Zaparkovali hnedle pod lesem a vyrazili, k nevelkému nadšení páníčka, do kopce.:-))) Běhal jsem jak střela, protože jak není teďka AGI, jsem takovej nevybitej. Bojárek docela překvapil. Jak není na území, které zná, tak šmejdí a snaží se toho taky co nejvíc objevit a je relativně rychlej. Ne, samozřejmě, tak jako já, ale necourá se 3 kiláky za mnou. Ono mu to už taky bude končit.:-)) Letos se budou páníčci stěhovat do nového bytečku a od paničky rozhodně žádný laskominy v podobě bramboráků, buchet atd. dostávat nebude. Jen granule na hubnutí a víc pohybu. My chceme začít společně běhat, takže až bude schopnej chodit s náma, protože než se trošku zhubne a zlepší se mu fyzička by ho to zabilo, bude taky běhat. Pořád je to ještě pes v nejlepších letech, tak ať z toho života taky něco má. Ale zpátky k procházce. Když jsme překonali ten straaaašlivej kopec:-))), potřeboval si páníček vydechnout. Tak jsem mu k tomu pomoh, čapnul jsem vodítko, co měl kolem krku a začal se s ním přetahovat. To je žůůůžová sranda. Moc mě to baví, hlavně to, jak se u toho krásně rozčiluje. Majkýýý, pusť to! Majkýýý nech toho! Chichi, ani mě nehlo. Držel jsem pevně a tahal. Panička se opodál smála jak ťululum a samozřejmě fotila. (Ještě, že má foťák se stabilizátorem, protože jinak by z toho nic nebylo). Když už teda panička, asi tak po 20 minutách:-)), usoudila, že je toho dost, řekla "pusť", já pustil a mohli jsme jít dále (ale pořád jsem po páníčkovi pokukoval, že bych si to klidně ještě zopáknul).:-) Pak jsem už celou procházku dělal takový ty standartní věci jako běhání, kousání klacíčků, pošťuchování Bojárka a kontrolování obou páníčku, jestli se moc necouraj.

Na takový jedný mítince si páníček potřeboval (zase) odpočinout (ty chlapi nic nevydržej, ještě že mám za paničku ženskou):-))), tak usedl na pařez a já myslel, že vyndá svačinu a nadlábnem se, ale on ne, dal nám jen napít (panička na nás myslí, pro dvounoháky vodu nevzala):-)) a najednou se začal rozplývat nad takovým obrovskym balvanem, že by byl skvělej do akvárka (který ještě nemáme) a že si ho veme sebou. Tak šutr zabalil do 2 pytlíků na psí hovínka (nic jinýho sebou neměli a panička řekla, že to do baťohu jen tak nedá, protože z toho padala hlína) a nes ho v baťůžku. Každejch 100 metrů naříkal, jak to má těžký a že už jdeme rovnou k autu. Takže procházku jsme vlastně ukončili kvůli balvanu. No, já se picnu. Ale protože k autu to ještě přeci bylo kus cesty, zas tak mi to nevadilo, protože jsem se fakt prošel. V autě jsme ještě dostali napít, abychom netrpěli než dojedeme domů a pak už vyrazili na cestu zpět k domovu. Celou cestu autem jsem prospinkal. U nás jsme šli ještě do parku trénovat slalom a musím říct, že se panička zlepšuje a docela jí to už jde. Mně to, samozřejmě, jde úplně báječně.:-))) Potom už jsme teda šli domů odpočívat, a to si pište, že jsem spinkal jak miminko. Byl to zas supr strávenej den s páníčkama, ale kdyby ještě před tím bylo AGI, bylo by to úplně nejlepčejší.:-)))