Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pánská jízda - Jílové u Prahy - 05.04.08

6. 4. 2008

Po půl roce jsme vyrazili za Lucku a Benjim k nim na chatu, do našeho oblíbeného Jílového u Prahy. A abychom nejeli sami, přibrali jsme i Žufrika s Andy.

Jelikož se jednalo "jen" o cca tříhodinovou procházku, domluvily se holky na sraz po obídku a ráno jsme se tedy mohli v klídku vyspat. Mno my, hlavně panička.:-) Úderem dvanácté jsme nabírali Žufrika s Andy na Proseku a jelikož se panička, standarně zapomněla nasnídat, stavovali jsme se u Mekáče a teprv pak razili směr Jílové.

Benjikovci na nás už čekali, takže jsme jen zaparkovali, holky se připravily a mohlo se vyrazit. Standartně jsem prohnal ovčandu na vedlejší zahradě kolem plotu, to je žůžová sranda.:-) Procházka to neměla být nějak extrémně dlouhá, v plánu byly cca tři hodinky. Ale to neznamenalo, že by to byla nějaká nuda.

Jezdíme tam cca rok, ale nikdy jsme nepotkali tolik lidí jako teďka. Nejdříve tři, odrostlejší, kluky, kteří mávali klackama, takže nás to děsně zajímalo a Žufrik mezi nima pobíhal a štěkal, ale kluky to zjevně bavilo a vysloveně nás provokovali. Ale nás to už pak přestalo bavit, takže byl klídek. Ovšem potom jsme, na turistické stezce, potkali něco, co jsme ještě neviděli. Pár, dost odrostlých, kluků si tam hrálo na vojáčky. Maskáče, začerněný obličeje, vysílačky, mapy, maskování, nepravé, ale střílející, kulomety apod. nesmysle. Žufrik, jako předvoj, zas kolem nich pobíhal a štěkal, my všichni ostatní se taky šli kouknout, co to jako má být, ale důvěru ve mě teda, pánové, nevzbuzovali. A asi ani v Bojarovi, protože, ač je to pacifista a od každého chce drbat (bohužel úplně od všech, což děsně vytáčí paničku, hlavně když je to nějaký bezdomovec či podobné individuum) k vojáčkům se nepřiblížil. Stál od nich cca metr, vrtěl ocasem, ale ten krok blíž prostě neudělal. Paničky tuto zábavu taky moc nepochopily, takže nás odvolaly a rychle jsme mizeli dál v lese. Potom jsme už téměř nikoho nepotkali a když jo, tak pejskaře. Většinu času jsme lovili myši, teda kluci, já lovil úplně něco jinýho - ovčí hovínka. Ovce tam jsou totiž skoro všude, takže jsem měl opravdu hodně na výběr. Panička sice furt říkala, že mě nechápe, ale je vidět, že to neskusila, je to neskutečná lahůdka.:-)

 Taky jsme se byli kouknout na rozhledně. Já se nebál, Bojar trošku jo, ale ne tolik, aby tam nevlez. Rozhled krásnej, ale zas tak úchvatný to nebylo. Panička nafotila pár foteček a šlo se zas dolů. Nejvtipnější moment nastal, když nám Lucka, která zůstala dole, jelikož má závratě, řekla, že na tý cedulce, která u rozhledny visí a kterou samo žádná panička nečetla, stojí, že na rozhlednu nesměj psi. Tsss, diskriminace. Ale tak co, kdybychom měli dělat jen to, co se smí, tak si nic neužijem.:-)))

Po výstupu na rozhlednu jsme samo dále pokračovali v procházce, kluci stále hrabali myši a já stále ochutnával ovčince.:-) Po necelých třech hodinkách jsme se vrátili zpátky, klasicky se usadili u Lucky na zahradě, dostali napít a za chvilku zas razili domů. Žufrikovce jsme vysadili na Proseku a jeli domů.

Článeček by tady normálně končil, to bych ovšem nesměl obývák přeměnit na plynnovou komoru. Ovčince opravdu nejsou papání, které bych strávil bez následků. Páníci větrali co to dalo a ven jsem byl vzat dvakrát, protože panička odmítla v noci vstávat a při noční procházce jí bylo jasné, že asi bude muset. Takže než šli páníci spát, vzali nás ještě jednou a fakt to pomohlo. Spinkali jsme až do rána.:-)))

fotečky

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář