Tady je Majkyho:-)

V sobotu jsme měli zase všichni na programu socializaci Benjiho. Je teďka na chatě a nemá si tam s kým hrát, protože okolo jsou jen pejsci, kteří ven moc nechodí a přes plot se kamarádi hledají relativně špatně. Ale Benji nemusí smutnit, má nás a my za ním vždy ochotně přijedeme. Tentokrát jsme jeli sice jen s bíglovic holkama A+A, který vzaly ještě Růženku a jako (za případně neplechy:-)) zodpovědný doprovod Adélu.

Kvarteto A+A+A+R jsme vyzvedávali u nich doma v Jílovišti (od Adély jsem k narozkám dostal supr kostičku), byli jsme nainstalováni do kufru, což teda Arwenka nesla dost nelibě, protože jediná z nás 4 neviděla ven a stále se přesouvala dopředu na sedačku a zase zpátky k nám. Taková menší překážková dráha.:-) Ale nakonec jí to asi unavilo a zůstala už s nám v kufru. Za Benjim a Luckou jsme dorazili něco před třetí hodinou a mohli vesele vyrazit na prochajdu.

Protože s náma nebyly zrzavé holky Tonička a Bertička a vlastně ani Axa, neměl jsem nakouslé ucho, nekulhal jsem a Arwenka se mohla věnovat Benjikovi, což před tím, kvůli neobytně Bertičce, nějak nezvládla.

Prcci si hráli a my, dospěláci, jsme důstojně zkoumali okolí. Holky to s náma vzali stejnou trasou jako minule, takže jsme došli opět ke třešním, ovšem s tím rozdílem, že teďka už žádný nebyly.:-(

Cestou tam jsme potkali dva pejsky. Jednoho čínánka (ale takovýho docela dost opelichanýho a nehezkýho), kterej se na nás pokoušel pouštět za plotem hrůzu, tak mu to Arwenka velice rychle vysvětlila, že jako tudy cesta nevede a jestli chce boj, má ho mít, ale v žádným případě nemůže vyhrát a pak jednoho krásnýho ridžbeka, kterého pán raději odchytil, když viděl naší smečku a kterému Arwena opět statečně vzdorovala svým bíglím štěkoto-vytím haůůůůůůůů.:-))) Jojo, s ní si Adéla opravdu užívá a ještě zaručeně užije. Chi.:-)))

No, u třešní jsme teda zjistili, že už žádný nejsou, paničky si na chvíli sedly do trávy, že jako zevling (chi, tenhle výraz jsem pochytil od mé výmaří kámošky Aime a děsně se mi líbí:-)))), ovšem, jak záhy zjistily, nebyl to úplně nejlepší nápad. O kousek dál za křovím byla rozbitá láhev se slivovicí (nebo s čím) a oba mrňouse neuvěřitelně lákala a oba se tam o ní stihli "otřít" a krásně vonět. A Arwenka ještě navíc ukořistila hraboše (buď ho ulovila nebo tam už nějakou chvilku ležel) a rozhodla se přijít s ním pochlubit paničkám. Ani jedna z toho neměla radost. Arwenka ale radost měla vysloveně velikou. Producírovala se tam, jak na módní přehlídce a z tlamičky jí koukaly nožičky a ocásek. No, krasavice k pohledání.:-))) Nakonec teda myšku vyplivla a byla odlákána na pamlsky a paničky rychle braly dráhu, aby si jí náhodou nechtěla vzít domů jako suvenýr. Benjik nám pro změnu předvedl divadlo alá vraždění neviňátek, když mu Lucka chtěla vyndat zamotaný kuličky ze srsti. No, jsem rád, že mám krátký chlupy a taky, že už mám rozum:-), protože tohle bych asi psychicky nevydržel, mít to doma. Ale stejně si bude muset zvyknout, protože s jeho dýlkou chlupů ho česání a vyndavání všemožnejch věcí z nich, čeká asi tak denně. Jojojo, mrňata. Doufám, že tyhle procházky paničku vyléčej z nápadů pořizovat mi štěněcího kamaráda. Nesmí mi to přes práh!!!

Asi za hodinku a půl jsme byli u Lucky na chatě, všichni jsme dostali napít a za chvíli už jsme zase šli k autu a vraceli se zpátky do Prahy. Tyhle prochajdy vždycky utečou tak děsně rychle.:-( Ale mám slíbeno, že tam někdy pojedeme přes prázdniny a to tam i možná budeme chrupkat, takže to bude víc procházek a Benjik se bude socializovat jedna báseň.:-)))

Na to, jak jsme si to užívali, se můžete kouknout sem.