Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výlet za smečkou do Pavlovic - 15.08.07

19. 8. 2007

Na dnešek nám panička připravila super prográmek. Dopoledne jsme nasedli do auta a měli před sebou dlouhatánskou cestu. Jeli jsme totiž za Fufíkovic smečkou do Pavlovic u Vyškova. Což je ještě tak cca 50 kilásků za Brnem. Ale cesta proběhla suprově. Jednou jsme stavěli, dostali napít, panička si koupila něco k jídlu a zas se jelo dál. Dorka, panička od smečky, nás skvěle nanavigovala, takže jsme bez jediného zabloudění dorazili něco kolem jedné odpoledne na místo. Chvíli páníčkům teda trvalo, než nás zpacifikovali na procházku. Axa s Airinkou si běhaly po silnici, pak zalehly na druhý straně do stínu a odmítaly přijít, já usměrňoval Truhlíka, který na mě dorážel, Ferda se tak motal okolo, pak byl teda odchycen svým páníčkem, no a mezí tím vším se proplétal prcek Bertík. Když jsme konečně byli připraveni vyrazit, Bertík byl dán domů a mohlo se vyrazit. Kousek jsme šli vesnicí, kde na nás hned za zatáčkou vystřelil se štěkotem takovej malej, nejspíš sebevražednej, bílej špic bo něco takovýho. Ale štěkal z bezpečné vzdálenosti, aby náhodou nepřišel k úhoně.:-) Za chvilku jsme už zahli na cestu, kde jsme mohli být puštěni, takže jsme se mohli vyběhat, vyvenčit a začít prozkoumávat okolí. Jen Truhlík šel celou cestu na postroji, protože v lese utíká. Sice se vrací, ale Dorka na něj neměla ten den nervy.:-)))

Procházka proběhla víceméně v klidu, jen Truhlík si v jednu chvíli našel super bahýnko, kde se musel celej schladit, potom jsme vyplašili stádo 3 srnek, které nám teda zbaběle zdrhly druhou stranou než jsme je hledali a pak jsme ještě narazili na 2 další srnky. Za jednou se vypravil Ferda, za druhou Airin. Já s Axou jsme jen stáli a koukali jak mizej v dálce, takže panička byla opravdu ráda, že zvířátka nelovíme. Ferda se za chvilku vrátil, jeho krátké nožky na srnky opravdu nestačí, zato Airince to trvalo trošku dýl a ani když přiběhla zpátky na povel "ke mně" vůbec nereagovala. Dorce došla trpělivost a šla jí to ručně vysvětlit (ale jen malinko:-)).

A potom jsme se už blížili k vodě. Axa jí ucítila a šla neomylně k rybníku, a to, že nás má asi tak půl kiláku za sebou jí nechávalo zcela v klidu. Konečně jsme teda došli k rybníku a byli vypuštěni na koupání. Párkrát jsme vyběhli z vody, oklepali se a panička měla nohy úplně černý, chichi. Honza, páníček od smečky, vyndal plovací balónek a to teprve začal ten správný adrenalin. Dokud jsem ho neměl, bylo to v pohodě, jenže jakmile jsem ho ukořistil, přestal jsem kamarádit a Truhlíka jednou, když na mě začal zase lízt, pořádně pomuchlal. Takže mi byl míček odebrán a házen tak, abych se k němu určo nedostal jako první. Zrádci to sou, nic mi nedopřejou.

Protože rybník přeci jen trošku zaváněl, přemístili jsme se k druhému, který je jen o kousek dál a přeci jen vypadal čistěji. Panička si v něm dokonce umyla nožičky, takže už jsem se za ní nemusel stydět. Házel se míček a my ho hledali a plavali a blbli. Truhlík vymyslel novou hru. Axa se mu prostě líbila tak, že jí to dokazoval i ve vodě při plavání a ona pak chudinka musela plavat nejen se sebou, ale i s přisátým Truhlíkem k její zadní části. Občas jsem teda měl už strach, že jí utopí. Ale je to silná holka a zvládla to a hlavně panička by tam pro ní hnedle skočila, kdyby to vypadalo, že už fakt nemůže. Pořádně jsme se vyplavali a pak se přesunuli ke smečce domů. Ovšem kromě Bertíka z nás moc nadšení nebyli. Ono přeci jen jsme byli na jejich území a to já taky nemám rád, když mi cizí pejsek leze do revíru, takže byli v separaci (rozuměj postel), zatímco my na dvorku grilovali. Bertík docela dlouho spinkal pod lavičkou, ale pak se probral a začal to tam pořádně prolejzat a chtěl si hrát. Jenže co s takovýmhle prckem, že jo? Tak jsem si ho očuchal a tím to pro mě haslo, jenže on si chtěl hrát. Naštěstí se pak přesměroval na Axu, takže jsem měl klid. Páníčkové si začali grilovat vepřová žebírka v luxusní medové marinádě a my dostali ochutnávku aspoň z chrupavek a z chlebíku namočeném v tý šťávičce. Axa si teda k tomu ještě pak ukradla jednu kost, tak panička jen doufala, že se v autě cestou zpátky nepozvrací (což já teda taky, zblitej fakt bejt nemusim), ale Axa byla naprosto v pohodě. Panička se nad žebírkama celá rozplývala, že to je fakt náramná mňamka. Takhle si tam hodovali a povídali si u toho asi 2 hodiny, a my courali po dvorku, odpočívali a zkoušeli Jonášovu trpělivost. Nejvíc jí zkoušela Axa. Když ho viděla prvně, šla se na něj podívat, Jonáš se naježil, a prskal. Vůbec se mu nelíbila, ale časem se nechal i očuchat a Axa z toho byla celá nadšená, že to stvoření s ní kamarádí. Já se na něj šel taky podívat, ale nějak výrazněji mě nezajímal, ač jsem se mu od začátku líbil rozhodně víc než Axa. Já už kočky znám, tak co. Většina z nich přede mnou prchá nebo si aspoň udržují odstup a já bych si je jen očuchal a nechal je být, hrát se s tím moc nedá, je to takový křehký.:-)))

Když panička zjistila, kolik je hodin, zvedli jsme se k odjezdu, přeci jen jsme tam jeli cca 3 hodiny, tak abychom domů dorazili nějak rozumně. Od Dorky jsme jako "výslužku" dostali 2 Candiesky s příchutí ovoce a jedny mňamky na způsob Froliců, my jim zas na oplátku přivezli vepřový uši a kuřecí křidýlka. Ještě jsme před barákem udělali společné fotky (které teda většina psů úspěšně bojkovala, že Truhlíčku:-))a my se chystali odjet. Jenže Airinka si teprve teďka všimla, že jsem vlastně super parťák na hraní a začla si se mnou hrát. Já se samo nenechal dlouho pobízet a lítali jsme tam jak dva šílenci. Skvěle jsme si s Airinkou vyhráli a my teda mohli v klidu odjet, protože to byl fakt skvěle strávenej den. Panička mi ještě od Veselé tlapky:-) koupila super balónek na podporu zdravých zoubků, takže jsem odjížděl opravdu plný dojmů a bohatší o mňamky a novou hračku.

Domů jsme dorazili okolo deváté večer, zpáteční cesta byla nějaká rychlejší, zalehli jsme do pelíšků a opravdu bez přestávky chrněli až do rána.

A tady se můžete kouknout, jak jsem blbli.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář