Tady je Majkyho:-)

O sobotičce jsme měli jet do Chomutovského ZOOparku, ale jelikož paničce se moc nechtělo takovou dálku, nakonec jsme jeli jen do Miškovic, což je ještě Praha, ač teda její úplný okraj. Jeli jsme pěkně busíkama, museli jsme třema, abychom se od nás z Čimic dostali do Miškovic, ale jelikož cestujeme rádi, nevadilo nám to.

Po vystoupení jsme se hnedka napojili na červenou značku, který jsme se, mimojiné, drželi až do Vinoře, a ta nás brzy vyvedla do polí za Miškovicema. První půlka trasy byla docela náročná, jelikož vedla po polních cestách a nikde žádný stromy natož voda. Jednou panička našla v mapě, že kousek od naší cesty je nějaký rybníček, takže jsme si asi tak kiláček zašli, abychom následně zjistili, že zbytečně. Sice jsme ignorovali ceduličky zákaz vstupu, ale k rybníku bohužel nebyl žádný přístup. Všude tak metrový kopřivy a to panička řekla, že teda sorry, ale zas takový revma nemá. Já prej jo, mně by to pomohlo, ale mně tam taky nedostala. Bez ní nikam nechodim, takže smůla. No, vrátili jsme se teda, bez vykoupání, na naší cestu a pokračovali dále směrem do Vinoře.

První větší civilizaci, na kterou jsme narazili byla Brázdim a hnedka na začátku se k nám připojil místní voříšek. Moc hezkej, asi kříženec pudla, a šel s náma docela kus cesty. Já si ho očuchal, schválil ho, takže jsme mohli v klidu dále pokračovat. Pejsek nevypadal, že by nás chtěl opustit, takže panička už začla plánovat, že mu půjčí můj obojek, bo mám v batůžku stahovák a jelikož máme přepínací vodítka, to by taky nebyl problém. Jen třetí košík jsme neměli, ale to by se nějak vyřešilo, ovšem pejsek se asi za kilák odpojil a vrátil zpátky domů, takže to nakonec řešit nemusela, nám nepřibyl domů novej kámoš a páníčka netrefil šlak.:-)))

Pokračovali jsme dále do Jenštejna, kde jsou trosky gotického hradu a kam samo panička musela vylízt na věž, která jediná zbyla, ale jelikož tam vedou úzký schůdky čekali jsme dole uvázaný u hromosvodu. Kterej teda asi nebyl původní.:-) Když se dostatečně pokochala výhledem na okolí pokračovali jsme směr Vinoř a konečně jsme se mohli vykoupat a osvěžit. Potkali jsme rybníky i potoky, no prostě príma koupáníčko. U prvního rybníku jsme si vyslechli i nefalšovaný žabí koncertík, ale žábu jsme neviděli ani jednu. Ovšem přeslechnout fakt nešly. Po vykoupáníčku jsme museli ještě kousíček po silnici, ale pak už jsme šli lesíkem a podél potoka, takže pohodička. Touhle cestou jsme došli až do Vinoře, kde jsme se napojili na žlutou a po té pokračovali ještě pár kilásků do Satalic, kde si panička v hospě dala pití, my jsme si na chvilku hajnuli a pak šli na bus zastávku. Busík nám sice ujel, ale to nevadilo. Při čekání jsme si odpočinuli a ani jsme se nenadáli a byl tu další. Vystoupili jsme v Letňanech a na Kobylisy se přepravili metrem. Panička byla zvědavá na nové stanice metra a prý jsou hezký a hlavně to je rozhodně rychlejší než na Proseku čekat na bus, který by nás na Kobylisy dopravil a pak zase čekat na bus k nám. Nicméně jsme vystoupili u Čimičáku, abychom se po jízdě MHD ještě vyvenčili, ovšem Bojárek to pojal zas po svým a v křovíčku našel opět lidské hov** a samo ho sblajznul. Panička ho seřvala, dala na vodítko a čekala, kdy jí okolojdoucí sjedou bo tak podivně koukali na sdělení Bojárkovi, ať počítá s tím, že se právě navečeřel a že doma už nic nedostane. Asi chudák vypadá podvyživeně, tak měli strach, aby nezemřel hlady.:-)

Potom už jsme jen došli domů, mno já tam Bojárka dotáh, bo mi ho panička dala za trest na vodění a upadli do zaslouženého odpočinku.

Sice to bylo jen 16km, ale za velmi slunečného počáska, čeho je důkazem panička a její spálený ramínka, chichi.

fotky